Bohatý táta chudý táta
Síla peněz
Nepracuj pro peníze, ale aby peníze pracovali pro tebe.
Chudí mají výdaje
Střední třída kupuje pasiva.
Bohatí kupují aktiva.
Kniha je ztvárnění dvou pohledů na peníze a finanční gramotnost podle „chudého“ táty, který si vybral kariéru a „bohatého“ táty, který nás učí, jak peníze fungují. Kniha mi otevřela oči, protože do doby, než jsem ji poprvé přečetl jsem přemýšlel pouze jako „chudý“ člověk: práce, kariéra, důchod. A příliš jsem nepřemýšlel nad tím, že to jde i jinak. Po přečtení jsem si také uvědomil, že mám okolo sebe kamarády jejichž rodiče se spíše chovají jako „chudý“ táta. Moji rodiče představují spíš filozofii „bohatého“ táty, a to díky tomu že mi říkávají abych se nesnažil pracovat pro někoho, ale abych se snažil vytvořit vlastní firmu. Oproti tomu vím o kamarádovi, jehož otec je konzervativní, pracuje ve státní správě a učí ho, aby si vystudoval dobrou školu a našel si dobré zaměstnání.
„chudý“ táta – v žádném případě není hloupý nebo nevzdělaný na první pohled může vypadat „bohatší“ než „bohatý“ táta (lepší auto, dům, majetek) avšak i přes to že má velký plat tak finančně zápasí. Takovýto typ lidí je většinou velmi vzdělaný a inteligentní, jsou to profesionálové ve svém oboru, avšak se specializují na jednu věc.
Specializace- „Šéf nemusí nic dělat má na to lidi“ to je fám, který jsem slýchával poměrně často od lidí, kteří se úzce specializují a rozumí pouze svému oboru. Správný podnikatel musí rozumět alespoň základně více odvětvím (marketing, účetnictví, investování atd.) a až potom si na to může najímat specialisty. Specializace je určitě důležitá, ale pro vedení podniku jsou zapotřebí všeobecné znalosti. Tím se odlišují podnikatelé od specialistů.
Bludný kruh – Strach nás nutí každá den vstávat a jít do práce. Chamtivost a touha nás nutí utrácet všechny peníze. Z tohoto koloběhu se nedostaneme větší výplatou nebo delší pracovní dobou. Proto lidé, kteří se náhle dostanou k velkému množství peněz se za krátký čas vrátí do původního koloběhu.
Daně – Myšlenka Robina Hooda je mylná. Bohatí (nejsou) zdanění. Největší daně platí střední třída. Myšlenka se obrátila proti lidem, kteří prosazovali filozofii Robina Hooda (chudým dávat a bohatým brát). Čím víc pracujete tím víc platíte.
Strach ze ztráty peněz je nejhorší, protože pokud se bojíte že přijdete o své peníze tak tím se dostanete do pasti, jelikož nikdy nezačnete investovat a nikdy se to nenaučíte, to vše jen kvůli strachu.
Podnikatel = bohatý člověk
Moje budoucnost závisí na rozhodnutí, které udělám dnes ne až zítra.
Lekce:
1. Bohatí nepracují pro peníze, peníze pracují pro ně
2. Proč vyučovat finanční gramotnost
3. Hleďte si svého
4. Historie daní
Nepracuji pro peníze, peníze pracují pro mě.
Peníze přijdou a odejdou.
O penězích se učíme doma, a ne ve škole. Rodiče však řeknou choď do školy a pilně se uč. => dítě může prospívat s jedničkami, ale s myslí a finančním naprogramováním chudého člověka.
Když něco chceš musíš nejdříve dát.
Každou korunu, kterou dostanu do ruky se mi dostává šance určit svůj osud – utratit pošetile a vyberu si chudobu, utratit ji do pasiv a vyberu si střední třídu, investovat do svého myšlení a naučím se, jak získat aktiva a tím si vyberu bohatství.
Být bez peněz je dočasné. Být „chudý“ je navěky.
Nemůžu si to dovolit => mozek přestává pracovat. Mnohem lepší je Jak si to můžu dovolit.
Chudoba není počet peněz na účtu, nebo celková cena našeho majetku je to mind set (nastavení mysli).
Strach nás motivuje pracovat. Peníze, které vyděláme chamtivě utratíme.
Ve škole se učíme být „chudí“ (neučíme se, jak používat peníze).
Školy odměňují lidi, kteří studují víc o zmenšujícím se předmětu studia.
Zaměstnanci pracují jenom tolika, aby nedostali vyhazov. Zaměstnavatelé platí jenom tolik, aby zaměstnanci neodešli.