Zcela upřímně přiznávám, že tuto knihu jsem vybral kvůli zkoušce u pana profesora Moulise, který se Robertovi Kiyosaki zmínil během našeho druhého Houston callingu a zcela upřímně přiznávám, že jsem byl knihou velmi mile překvapen a že mě mrzí, že jsem ji nepřečetl dříve.

               Kniha mě hned zaujala formou, jakou je psána, je to poučný příběh s velmi zajímavým dějem, takže ne zrovna zdatné čtenáře jako jsem já, vtáhne do děje a tím přiměje dočíst příběh do konce. Nemyslím si ale, že je podstatné tento příběh rozebírat vzhledem k tomu kolik esejí na tuto knihu v naší bance již je.

               Nejvíce se mi vryly rady, která v sobě tato kniha ukrývá. Vzhledem k tomu, že kniha již není úplně nová a rady, které obsahuje platí i dnes, tak bych se ji nebál nazvat nadčasovou. V některých situacích, kdy autor popisoval, jak utrácejí peníze chudí a jak je utrácejí bohatí jsem se viděl já sám, a to mě přimělo se zamyslet nad svoji finanční gramotnosti. Začal jsem se více zajímat o pojmy jako jsou aktiva a pasiva. Také jsem začal přemýšlet nad svým životním postojem k tomu, že člověk má makat ve dne v noci, aby něčeho dosáhnul. Možná je to spíše, že by člověk měl přemýšlet, učit se a konat ve dne v noci, nejen dřít pro něco, v nějaké firmě, jejíž produkt či služba mu ani nedává smysl.

               Kniha velmi zdůrazňuje to, že se ve škole učíme všemu jen ne tomu, co každý z nás v životě potká, tím myslím peníze. Ve školách se doopravdy neučí tomu, jak s penězi zacházet a jak jejich počet zvyšovat. To byla další věc, nad kterou jsem přemýšlel a jsem rád, že náš inovativní program nás navádí k tomu, abychom takové knihy četli a měli šanci se vzdělat i jako děti bohatých rodičů 😉

Přikládám graf toho, jak lidé z vybraných skupin, dle Kiyosakiho, utrácejí peníze. Právě tento graf mě přivedl k úvahám o mě samotném.