Cesta ke štěstí
Jeho svátost dalajláma, Howard C. Cutler
Cesta ke štěstí, aneb takový návod na život, který nám zapomněli dát v porodnici.
Kniha cesta ke štěstí je plná moudrých myšlenek- některé se mohou zdát býti samozřejmé, ale stejně jako úklid v Tiimi. samozřejmé nejsou a je nutné si je připomínat. Kniha je napsána formou dialogu mezi dalajlamou a Howardem- americkým psychologem. Dalajláma nám ukazuje nový pohled na situace v našich životech, nové vzorce chování a řešení v náročných životních situacích. Howard zde zastává roli tazatele, racionálního psychologa, občas i skeptika. Tyto rozhovory se po většinu času nesou v přátelském rytmu. Dalajláma s Howardem se vzájemně doplňuji a tvoří tak skvělý pár skoro jako Hittler a Goebbels, tito dva však dali vzniknout něčemu o dost přínosnějšímu- cestě ke štěstí. Kniha je obohacena příklady z praxe, které ji oživují, dále zde nalezneme mnoho vědeckých studií, které podporují Dalajlamova tvrzení a dodávají jim tak na věrohodnosti. Paradoxně lidskost dalajlamy během těchto rozhovorů překrývá jeho roli buddhistického mnicha, projevuje se zde jako vřelý, vtipný člověk s praktickým přístupem k životu. Dalajláma se nenechává zaskočit Howardovými přesvědčeními, dokáže srozumitelně obhájit a vysvětlit svá tvrzení.
Kniha je vhodná pro každého, v mém okolí neznám člověka pro kterého by neměla přínos. Je to kniha pro osoby: sobce, materialisty, nespokojené, nerozhodné, trpící, agresivní, osamělé, mající nepřátele, pociťující hněv/nenávist, zažívající úzkosti, bez sebevědomí, které by rádi ve svém životě provedli změnu... zkrátka tato kniha dokáže pomoci každému z nás, na oplátku si však žádá čas, ochotu a otevřenou mysl pro přijetí a pochopení nových postojů a pro “cvičení” v praxi
Očekávání
Moje očekávání rostlo již v okamžiku, kdy jsem na knihu čekala v knihovně - paní knihovnice pro ni musela dojít do skladu. Ve skladu přeci jen schovávají ty poklady knihovny, ty vzácnější knihy, nenechávají na ně prášit v regálech, ohmatávat je zvědavci, o tyhle kousky s láskou pečují ve skladu, pomyslela jsem si a představila si postarší knihovnici jak každodenně otírá bavlněným ubrouskem své miláčky.
Když se mi po několika minutách dostala do ruky tato kniha zaujal mne honosný nápis “ jeho výsost dalajláma”. Již od samotného začátku jsem tedy od knihy měla velká očekávání, zmíněný nápis na titulní straně ve mě evokoval náboženskou víru, po přečtení několika stran jsem s radostným údivem zjistila, že se tímto směrem kniha ubírat nebude. Dalajláma se společně s Howardem věnovali duchovnosti, ne však té náboženské, nýbrž duchovnosti základní tedy základním lidským kvalitám dobra, laskavosti a soucitu.
Zisk
Tato kniha mi dala spoustu možností dále se rozvíjet, pracovat na sobě samotné, ale co hlavně, ukázala “jak na věc”- nový pohled a spoustu zajímavých myšlenek.
Díky této knize jsem získala nový, lepší postoj k náročným, stresovým situacím. Myslím ze jsem na úplném začátku seberozvoje, avšak už teď se začínají projevovat pozitivní účinky.
Př: před týdnem se mně a mému příteli stala taková řekněme nepříjemná věc- nějaký muž se vyřádil na cizím majetku včetně našeho auta- odcizené stěrače, odtrhaná zpětná zrcátka. Když mi přítel přišel tuto novinku oznámit byl velice rozrušený a rozčílený. Já vycítila vhodnou situaci pro využití komplexních znalostí z knihy a rozhodla se ji aplikovat do praxe. Podívala jsem se na situaci z jiného hlediska “ Ten muž musí být v náročné situaci, pravděpodobně je to velice nešťastný člověk, je mi ho vlastně líto.” A takto jsem nahlas projevila svůj soucit, přičemž jsem pocítila pocit štěstí za to jaký dobrý, spokojený život mohu žít.
Slova jako je soucit, či hněv se v knize vyskytují velice často, pro jejich důležitost dalajláma vysvětluje jak provádět meditace, které pomáhají rozvinout soucit a zbavit se hněvu a nenávisti.
V knize jsem narazila na spousty výstižných, zajímavých myšlenek s kterými se ztotožňuji, připadají mi velice smysluplné a v praxi fungující. Přikládala jsem myšlenkám z knihy tak velkou důležitost, že zaplnili veškeré místo mého learning diary a několik dalších listů k tomu. Na závěr se o některé tyto myšlenky s vámi podělím
- Touha po intimitě je touha podělit se s někým o své nejvnitřnější já.
- Pokud by s námi všichni jednali hezky, hýčkali nás, ochraňovali, krmili nás ( lehce stravitelnými pokrmy), bavili nás legračními obličeji a sladce na nás cukrovali- resp. jako k dítěti. Stávali bychom se rosolovitou hmotou, skutečnou zrůdností a naše duševní a citová úroveň by byla na úrovni telecího. Životní boj z nás dělá to, čím jsme.
- Rozvíjení trpělivosti a tolerance jako bitva s nenávistí a hněvem.
- Pocit nespokojenosti, kdy chceme víc a víc nepochází z vrozené touhy po věcech, ale spíše z našeho vlastního duševního stavu- tendence jít do extrému je často živena pocitem nespokojenosti.
- Dokud trvá vesmír, dokud zde žijí cítící bytosti, kéž i já zde mohu přebývat abych rozptyloval utrpení světa.