Emoční inteligence - Marc A. Pletzer
Proč jsem si tuto knihu vybral?
Výběr mé knihy byl ovlivněn především osobním zájmem o tuto tématiku a také převážně díky mému Learning contractu, ve kterém mám za jeden z osobních cílů vybráno podpořit a vylepšit své komunikační dovednosti. Chtěl jsem se touto problematikou zabývat také proto, protože už druhým rokem rozvíjím vědomě svou emoční inteligenci a doufal jsem, že mě tato kniha posune dál, což se také z větší části stalo. Spoustu věcí jsem se zde nedozvěděl jako nové, ale spíš jsem si je začal reálně UVĚDOMOVAT, jelikož je ve svém životě už dělám automaticky, aniž bych o jejich existenci věděl. A tak jsem si tyto vzorce chování začal ověřovat v praxi.
Myšlenky v knize, které mi něco přinesly
(Kniha je rozdělena do 7 hlavních kapitol, ve kterých se nachází obrovské množství podkapitol, které byly velmi často důležité. Postřehů z této knihy byla taková spousta, že jsem se rozhodl si důležité, souhlasné či nesouhlasné poznámky zvýraznit a poté je zde zmínit a okomentovat)
“Uvědomění si vlastních pocitů a prožitků” - Uvědomovat si věci kolem sebe je zásadní krok v seberozvoji. Když vnímáme vědomě věci kolem sebe, začneme se rychleji učit a číst v situacích a v lidech. Pokud si dokážeme vybavit hezkou vzpomínku i s pocity, kterou jsme v onu chvíli cítili, uvědomíme si své emoční bohatství a dokážeme se sebou vědomě manipulovat. Jestliže se budeme s větší intenzitou věnovat svým vnitřním procesům, můžeme i lépe emočně zvládat poněkud těžší životní situace.
“Zákon rezonance” Všichni vyzařujeme nějakou energii, podle níž přitahujeme do svého života nové lidi a události. Tato energie se může během života změnit a obměna poté postihne všechno kolem nás. Této změny se nesmíme bát, jestliže se chceme dále rozvíjet. - S touto myšlenkou jsem již nějakou dobu ztotožněn a naprosto s ní souhlasím. Jestliže se chceme naučit něco nového, musíme se obklopit lidmi, kteří už onoho cíle docílili, což nás bude automaticky posouvat. Čím více pozitivní energie budu vyzařovat, tím více skvělých lidí vstoupí do mého života.
“Jestliže plánujeme pozitivně, budou lepší výsledky.” - jde o změnu myšlení z negativního na pozitivní :). K tomu se váže druhá myšlenka z knihy - Pokud se bojíme něco udělat a vystoupit z komfortní zóny, musíme myslet na to, jak chceme aby to dopadlo. Pokud si budeme představovat katastrofální výsledky, které nám ukazuje naše mysl, nikdy se nic pozitivního nestane a nikdy ze zóny komfortu nevystoupíme a především si budeme neúspěch svéhlavě obhajovat.
Musíme si v hlavě aktivovat pozitivní myšlenky a reakce, negativní pouze registrovat a být si jich vědomi.
Většina firem nenásleduje žádnou vizi a společné cíle v týmu. Poté dochází k rozdílným názorům, které vedou k “zbytečným” komunitním konfliktům a ty zpomalují aktivitu v celé firmě. Přitom by stačilo jasně a jednoduše zformulovat vizi týmu.
Osobně mám velký problém s vlastní horlivostí a krátkodobým nadšením, díky těmto špatným vlastnostem občas nedokážu jasně pojmenovat svůj cíl a k němu směřovat, proto je má práce často méně efektivní.
Aktivní výrazy jako “budeme...uděláme…” jsou mnohem efektivnější než musíme. Může za to fakt, že vnitřně podněcujícího k aktivitě celý tým, jelikož nepřikazujeme, ale motivačně začleňujeme.
Jedním z největších stresových faktorů je bezpochyby strach. Pokud je stres nahromaděn ve velké míře, mohou vzniknout různé nemoci. Stres vzniká nejčastěji z přeceňování či podceňování se. V mém případě je to podceňování.
Pro rozvoj sociální kompetence se musí trénovat pozorovací schopnosti, naslouchání a vciťování se do druhých lidí, což vede k hlubšímu porozumění. Dle mého názoru jsou to 3 základní schopnosti pro rozvíjení a udržování vztahů s lidmi. Smyslem komunikace je zpětná vazba od všech lidí, ze kterých si můžeme udělat průměr, ze kterého zjistíme, jak na tom jsme.
Když po někom něco žádám, musím to jasně a zřetelně artikulovat. Toto mohu skvěle vztáhnout na TAP, ve kterém je zadávání úkolů často nejisté a proto ho každý často pochopí jinak. Konečná věta musí znít naprosto jasně, aby každý věděl, co má dělat.
Je velmi záhodno ze svého slovníku odstranit slovíčko “ale” a nahradit ho za “a”. Spousta lidí používá spojku “ale” a tím si naprosto znehodnotí obsah začátku věty, který v těchto třech písmenech naprosto zanikne.
Upřímnost. Jestliže nás něco trápí nebo štve, musíme si přestat stěžovat a jít za člověkem, kterého se daná záležitost přímo týká. Jestliže to neuděláme, vybudujeme si v sobě trvalou frustraci, která se bude jenom stupňovat. Kritiku je nutno říct upřímně a především konstruktivně.
Rozpoznávání v řeči těla nekongruentního sdělení je složité a opravdu důležité. Může nám pomoci ostatním porozumět a poté s nimi lépe a patřičněji komunikovat.
Je důležité porozumět lidem ve svém okolí a snažit se jim aktivně pomoct. Já osobně jsem dělal spoustu let tzv. Vrbu, do které se spousta mých přátel svěřovala se svými trápeními a bolestmi. Proto jsem byl dlouho velmi negativně naladěný člověk a mou frustraci jsem nijak neventiloval. Po radě kamaráda, který si prošel obdobným procesem jsem vyzkoušel používat priority a pomáhal jsem jen lidem, kteří mi za to opravdu stáli a díky tomu jsem přestal být tak špatně naladěný a začal si užívat víc života.”
Uznání a chvála - tato krátká pasáž téměř na konci knihy popisovala, jak je důležité umět chválu vyslovit a také ji PŘIJMOUT. Hned jsem si uvědomil, že toto je má obrovská slabina. Když mi většinou v TAP někdo vysloví chválu, uznání či ocení mé výkony, je pro mě těžké to přijmout, jelikož jsem na to nebyl nikdy moc zvyklý. S tímto problémem se učím stále pracovat, jelikož věty typu “Vždyť to přece nic nebylo!” Jsou projevem méněcennosti a nedostatečného uznání vůči sobě samotnému.
S čím souhlasím, proč?
Tento odstavec bude velmi krátký, jelikož se spoustou myšlenek zmíněných v knize již delší dobu sympatizuji. Souhlasím de facto se vším, co bylo v knize zmíněno.
S čím nesouhlasím, proč?
V knize jsou spoustakrát zaměněny významy pojmů “vizí” a “cílů”. Vize je něco čeho nemůžeme dosáhnout a nesouhlasím s vysvětlením, jaké je nám předkládáno v knize…
“Opuštění z komfortní zóny nás bude od začátku bavit” - Dle mého názoru je to proces, který potřebuje čas na to aby člověk zjistil, že na tom není nic špatného a že se ubírá správným směrem k něčemu novému.
“Cíle působí jako motivační faktor” - Je to jen prozatímní řešení. Cíle mohou sloužit jako patřičná motivace jen pokud to budou kroky k naší vizi.
Nesouhlasím s myšlenkou, že pokud rozpoznán strach a lenost půjdou jednoduše z našeho života vymýtit. Pochopit problém a přiznat si ho je krok k jeho vyřešení, ovšem nemusí k tomu poté vůbec dojít a už vůbec ne trvale.
Důležité pojmy
Sociální kompetence - zahrnuje schopnost rozpoznat vlastní pocity a potřeby a umění s nimi správně zacházet
Zákon rezonance - Dle naší energie, kterou vydáváme v pozitivním či negativním slova smyslu se okolo nás budou vytvářet nové příležitosti a také jiná sociální bublina složena z jiných lidí, než se kterými jsme se doposud stýkali
Nekongruentní sdělení - tzv. Nesouladné. Jde například o to, že někdo něco přesvědčivě tvrdí (lže) a přitom kroutí hlavou, což ho prozradí. Dělají to lidé, kteří se vyhýbají nepříjemným situacím a nechtějí říct pravdu.
Závěr
Kniha se mi nečetla zrovna jednoduše, mohl za to fakt, že je zde uvedena spousta tipů a cvičení, které se musí vyplňovat, nebo nad nimi přemýšlet a přiřazovat události z mého osobního života k tématu. Proto tato kniha vyžadovala spoustu času. Potěšilo mě, že spoustu praktik provádím, aniž bych si byl jistý jejich správností, to mi jen potvrdilo fakt, že mám vyšší emoční inteligenci než průměrný jedinec, což mi lidé říkají velmi často. Na druhou stranu jsem zde našel také spoustu informací, které jsem doposud nevěděl nebo jsem si v oněch situacích nepočítal nejlépe. Tuto knihu bych velmi rád doporučil všem, kteří si v této disciplíně nejsou jistí a chtějí se naučit porozumět lidem, jejich pocitům, náladě nebo naopak chtějí předávat myšlenky a být sami pochopeni.
