logo

Funky Business navždy

Body: 2, Hodnocení: 55 %

07.07.2020

Tito mladí kladou nové a odlišné otázky o životě a práci. Chtějí změnit samotnou definici svého zaměstnání. Nežijí, aby pracovali, ale pracují, aby žili..


V knize objevovali věci, které už děláme nebo budeme dělat. Metody učící se organizace, dialogu nebo vize. Autoři mají skvělý přehled o současné firemní kultuře, sociálním dění a podnikání celkově. Myslím si, že popis dnešních mladých lidí vystihli naprosto přesně. Nakupovaní a sex, to je jediné co mladé dnes rozproudí. Kniha se neustále dotýkala praxe a to bylo super. Za půlkou knihy se dočtete jak je možné ještě v dnešním světě ještě prorazit a udělat úspěšný business. Funky Business je doslova nadopovaný postřehy reálných manažerů a osobností businessu. Nelíbilo se mi extrémní množství politického kontextu. Občas se mi stalo, že jsem přečetl stránku a mohl jsem začít znovu. Nevěděl jsem o čem byla.



Myšlenky z knihy jsou hluboké. Jsou z praxe. Jsou funky.


Je docela dobře možné, že budoucí konkurenční výhodu nejvíce ovlivní to, kteří lidé budou diskutovat, o jakých tématech se povede diskuse, s kým, kde a kdy. Manažer se tak stává jakýmsi moderátorem talk show.


Slovo management je příbuzné s italským „maneggio/maneggiare“ a francouzským „manège“, což je cvičiště ve tvaru kruhu.


Inovativní prostředí tedy musí být vysoce tolerantní k chybám. A stejně tak tolerantní musejí být vůdci inovativní organizace. Podle Deepaka Sethiho, generálního ředitele Organic Leadership, budou orga-

nizace zítřka chyby a nezdary vyžadovat. Musíme se naučit prohrávat rychleji, abychom se rychleji učili a díky tomu uspěli dříve. „Prohra je prostě součástí inovativní kultury. Přijměte ji a budete silnější,“ radil Albert Yu, když byl prvním viceprezidentem firmy Intel. V Silicon Valley neúspěch není černá kaňka – je to čestná medaile.


Učení se neděje samo, musí být řízeno. A rychlost firmy neurčují ti nejrychlejší a nejchytřejší, ale ti nejpomalejší a nejméně schopní. Umožnit učení je klíčovým úkolem každého vedoucího.


Zcela se přehlížel fakt, že při vzdělávání nejde o to, nacpat lidem do hlavy fakta. Vzdělávání – to jsou emoce a duše. Je osobní. Vzdělávání je zbraň pro boj s konkurencí – a to platí pro jedince i pro firmy.


V nadcházejících letech budeme bezpochyby svědky vytváření nesmírného bohatství. Otázka za bilion dolarů zní: Kdo se na tomto bohatství bude podílet? Jednou věcí si můžeme být jisti: průměrní to nikdy nevyhrají. Vždycky tomu tak bylo a vždycky tomu tak bude.


Změna ve vzdělávacích potřebách přinese změnu vzdělávacích institucí. „Univerzity nepřežijí. Tradiční kampusy a tradiční třídy nemají budoucnost. Rychlese blíží doba distančního vzdělávání.“ Toto proroctví nepronesl nikdo jiný než Peter Drucker.


Rozvoj a vzdělávání je nejen o tom, že si přečteme další knížku a poslechneme další přednášku, ale také o zlepšování procesů našem zaměstnání a poznávání lidí kolem sebe. Rozvoj je otázkou mentoringu, výchovy žáků a koučování. Úkolem vůdců je vychovat nové vůdce. Vést lidi znamená, že nakazíte lidi věděním a sami jste při tom infikováni. Rozdíl mezi učením, prací a životem zmizel – je to jedna a tatáž věc.


Když se Steve Jobs snažil získat Johna Sculleyho z Pepsi, zeptal se ho: „Chcete do konce života prodávat sladkou vodu, nebo chcete změnit svět?“ A Sculley se chopil příležitosti.Všichni víme, že šťastní lidé pracují lépe, ale kolik firem ve svém poslání či vizi používá slova jako legrace nebo štěstí? Pamatujte, že průměrný počet záchvatů smíchu na jednoho zaměstnance za den je výborným ukazatelem výkonnosti firmy.


Studie ukazují, že každý dolar investovaný do designu zvýší prodej o devatenáct dolarů.


➦ Každý rok je do světa vypuštěno kolem sta tisíc čerstvých absolventů MBA. A zatímco si po promočním večírku léčí svou kocovinu, mohou rozjímat nad skutečností, že velká část jejich vědomostí je již zastaralá.


➦ Cílem zlepšování organizace dnes není bezproblémové chrlení standardizovaných výrobků a služeb, jde především o vytvoření podmínek umožnujících volné proudění kreativity. Funky firmy tedy musejí být jiné, musejí vypadat jinak a fungovat novým způsobem.


➦ Připomeňme slavný výrok Davida Vice z dob, kdy byl generálním ředitelem Northern Telecom: „V budoucnu budou jen dva druhy firem: ty rychlé a ty mrtvé.“ Rychle, nebo nikdy. V nové ekonomice neplatí žádné rychlostí limity. Vládne hbitost. Rychlost znamená vše.


➦ V dnešní době hraje prim čas a talent. Prodáváme čas a talent, zužitkováváme čas a talent, organizujeme čas a talent, pronajímáme čas a talent, balíme čas a talent. Talent = intelektuální kapitál + sociální kapitál + psychický kapitál.


➦ Před třiceti lety nám stačilo, když jsme se naučili jednu novou věc za rok. Dnes je to jedna denně. Zítra to už možná bude jedna každou hodinu.


➦ „Infostruktura“, elektronická nervová soustava firmy, bude významnější než infrastruktura. Organizace s mizernou infostrukturou budou jako pětašedesátiletá běžkyně, která se postavila na start olympijského maratonu na jehlových podpatcích a ve večerních šatech.


➦ Úspěch bude záviset na vytvoření úrodné půdy pro vývoj a využití vědomostí; na prostředí, ve kterém mohou myšlenky vznikat, být testovány, pozměňovány a zužitkovávány.


➦ Všechny rodiny jsou dysfunkční bez ohledu na to, jak usměvaví a šťastní se mohou zdát jejich členové. Otázkou zůstává jen forma a rozsah jejich nefunkčnosti.


➦ Během výchovy si vytváříme určitý soubor přestav. Dřívější generace tomu říkaly dobré mravy a s oblibou vytýkaly mladším generacím jejich úpadek. Ve skutečnosti se mravy – standardy chování – mění. Rodinu však stále poměřujeme standardy minulosti a následně máme pocit selhání. Možná však míříme nesmyslně vysoko. Třeba se nic špatného neděje. Jen jsme se změnili.


➦ Konkurenční boj dnes probíhá v kilobytech, ne v kilogramech.


➦ Číňané jsou mladí, vzdělaní a chtiví. Jsou skoro jako my: zatímco my chceme zbohatnout, oni chtějí být bohatí.


➦ Ekonomický růst a úspěch jsou podmíněny velmi prostými věcmi: prací, studiem a šetrností. Žádný čarovný lektvar ani hůlka vám nepomohou.


Právě teď jsou prodávající zároveň kupujícími a kupující prodávajícími. Máme pro vás příklad: švédského prodejce nábytku IKEA. Firma zaujala pozici uprostřed sítě vztahů. Montáž přenechala svým zákazníkům, kteří chtějí nějaký ten peníz ušetřit. Je to skutečná partnerská spolupráce. V důsledku toho se zákazník stává také dodavatelem. IKEA přenechala závěrečnou fázi výroby vděčným dodavatelům, kteří jsou zároveň zákazníky, umožnila jim přístup do databází a poskytla možnost odborné konzultace. Kde firma končí a kde začíná?


Podobný vývoj probíhá ve vztazích mezi starými a mladými. Většina mladých lidí rozhodně nechce skončit jako jejich rodiče – mít stálou práci ve velké firmě, která jim po čtyřiceti letech věrné služby věnuje zlaté hodinky a pochvalně je poplácá po zádech. Je to ostatně projev lidské povahy aplikovatelný i v širším měřítku. Pokud však jde o dovednosti, rozdíl mezi starými a mladými ještě nikdy nebyl tak velký.


Ve světě operujícím v reálném čase tedy musíme zkrátit čas mezi pochopením a konkrétním výstupem. „Schopnost organizace učit se a získané vědomosti rychle proměnit v činy je největší konkurenční výhoda,“ říká Jack Welch.


Zapomeňte na organizační pyramidy s generálním ředitelem usazeným na vrcholku. Kdo by chtěl pracovat v pyramidách, největších hrobkách, jaké kdy člověk postavil? Pyramidy musejí být postupně nahrazeny hřišti.


Pokud se pokusíte drezúrovat chytré lidi, utečou vám. Lidé už možná nejsou tak poslušní, ale stále potřebují vést.


Coca-Colu zavalila lavina kritiky. Zato její největší soupeř Pepsi stěží skrývala radost – a velmi rychle vyrobila reklamu vyzdvihující fakt, že „ty pravé věci“ se nemění. Coca-Cola si uvědomila katastrofální následky svého kroku (nový nápoj New Coke), stáhla se, po devadesáti dnech vrátila na trh původní kolu a od té doby už do jejího složení nijak nezasahovala. Co myslíte – začaly padat hlavy? Zamířil snad šéf Coca-Coly Roberto Goizueta ke dveřím s nápisem „východ“? Ne. Kvůli nezdaru s New Coke

neopustila manažerský tým Coca-Coly jediná osoba.


Je načase, abychom se stali ředitelem své hlavy a kormidelníkem vlastního osudu. Je načase ukázat, co v nás je. Sloganem dnešních časů je BSS – buď sám sebou. Škraboška musí pryč. Odmítnutí rovná se smrti. Úspěšní lidé jsou úspěšní proto, že jsou tím, co dělají, a že dělají to, čím jsou. Ze všeho nejdříve se musíme zbavit rolí, které na nás byly uvaleny. Musíme se svléknout a ukázat svou osobnost. Musíme se ptát, kým jsme. Pokud se odvážíte obnažit se až na kost, už nejste matka, či otec, nejste vedoucí, ani podřízený, bílý, nebo barevný, nejste Evropan, Asiat ani Američan. Co pak zbude? Co si opravdu přejete udělat se svým životem? Moc je ve vašich rukou.


Připravte se – je třeba navazovat vztahy. Ve společnosti nadbytku jste právě tak silní, jako jsou silní lidé, které znáte. Můžete být ten nejchytřejší člověk na světě, ale pokud to o vás nikdo neví, není vám to nic platné. (!!!)


Všichni jsme dneska šéfové. Možná nestojíme v čele Googlů a IBM, ale jsme šéfové. Musíme být. Musíme řídit své životy. Řízení už není příležitostná aktivita – probíhá neustále, každý den. Řízení je všechno, co děláme, protože se stále snažíme přimět druhé, aby se zapojili do našeho podnikání. Kromě toho se neustále snažíme určit, kdo doopravdy jsme. Skuteční vůdci neprovádějí řízení – oni řízením žijí. Jsou tím, co dělají.

Kniha: Funky Business navždy, Autor: Kjell A. Nordström, Jonas Ridderstrale



Hodnocení (55 %%):

Nový komentář:







Komentáře (1):



Jana Švecová - 25.10.2020 - 15:37


Je príma, že si uvědomuješ propojení s učící se organizcí. Ráda bych si přečetla o tom, v čem to vidíš, nebo jak ti kniha pomohla v praxi.

Další eseje:

Kategorie: Učení

Body: 3

29.03.2024

Kategorie: Učení

Body: 0

28.03.2024

Kategorie: Společnost

Body: 3

28.03.2024