Konec prokrastinace
Jak přestat odkládat a začít žít život naplno
Proč jsem si knihu vybrala a jaká byla má očekávání?
Již dlouho je mým zlozvykem odkládat povinnosti. Často pak dělám věci na poslední chvíli, pracuji pod nátlakem stresu a nestíhám. Byla jsem proto odhodlaná tento nešvar změnit a začít s ním něco dělat. Od knihy jsem očekávala, že mě naučí, jak si lépe rozvrhnout čas a dá mi více možností, jak s ním pracovat. Chtěla jsem zlepšit svůj time management, být efektivnější a neodkládat věci, které mohu udělat hned.
Co je to prokrastinace?
Prokrastinace neboli chorobné odkládání úkolů a povinností. Prokrastinace však není pouhá lenost. Když je člověk líný, nic nedělá, je schopen promrhat celý den u televize, ale na rozdíl od prokrastinujícího člověka ho to nemrzí a vyhovuje mu to. Kdežto člověk, který bojuje s prokrastinací se s tímto problémem trápí, ale neví, jak jej vyřešit.
Vznik systému osobního rozvoje
Kniha je rozdělena do čtyřech základních částí, které mají pomoci osobnímu rozvoji. Jsou nimi motivace, akceschopnost, výstupy a objektivita.
Když autor zmiňoval motivaci, narážel na vyšší cíl, kdy se bavil jak o skupině, tak o jednotlivci. Pokud děláme něco, co pro nás nemá vyšší cíl, (příklad: práce manažera, který v práci zůstává kvůli vysoké mzdě, ale jinak mu nedává smysl) brzy nás to přestane bavit, práce bude neefektivní a bude mít špatný dopad na naši psychiku. Při této zmínce se mi vybavil 24h camp, na kterém jsme právě vyšší cíl z hlediska budoucí práce zmiňovali. Je důležité tento cíl mít a ideální situace je taková, když má tento cíl celá skupina.
Dále autor mluvil z hlediska motivace o spolupráci. Jako příklad uvedl prvoky, kteří se pohybovali jednotlivě a poté začali tvořit kolonie. Jejich pohybování tak bylo rychlejší a tím pádem i účinnější. A stejné je to při práci ve skupině. Pokud bude každý člen spolupracovat, bude práce nejen rychlejší, ale také kvalitnější, jelikož tým bude motivovaný. A čím silnější motivace, tím méně prokrastinace.
Zároveň je zde zmínka i o vnější motivaci, která může být bičem a motivaci jako takovou naprosto zastínit. Vnější motivace totiž vytváří na člověka tlak, který pak dělá věci, co dělat nechce.
Při akceschopnosti je důležité začít jednat. Problémem můžou být zlozvyky, či nesprávné návyky. Proto se doporučuje začít od minima. Například když chceme začít běhat, neměli bychom si dávat za cíl uběhnout první trénink patnáct kilometrů, jelikož se nám to s největší pravděpodobností nepodaří a budeme potom zklamaní a k běhání se dost možná už nevrátíme. Ideální je začínat například na 400 metrech – a tento výkon postupně navyšovat.
Stejné je to i se zlozvyky. Když nějaký máme, není dobré ho ihned úplně utnout, jelikož to může být pro tělo velký šok. Ideální je zlozvyk postupně omezovat, až se ho zbavíme úplně. Další radou je vytvořit si na náš zlozvyk averzi. Například když budeme mít problém s kouřením, při koupi každé krabičky někomu darovat 3 000 Kč. Poté si důkladněji rozmyslíme, jestli nám investice do krabičky cigaret stojí za to. Dle mého názoru je však tato metoda tak extrémní, že málokdo by ji byl schopen dodržovat do konce. Jednoduše by člověk brzy získal k tomuto odpor a ve zlozvyku pokračoval.
Buzer – lístek
Autor knihy zde dává několik pomůcek, které nám mají pomoci bojovat s prokrastinací. Buzer lístek byl metodou, která mě od začátku zaujala a okamžitě jsem ji začala praktikovat.
Buzer lístek je klíčovým nástrojem pro budování akceschopnosti. Jeho pomocí se můžeme naučit pravidelně vstávat, chodit sportovat, být méně na telefonu atp. Spočívá v tom, že si dáme určité činnosti, které chceme praktikovat a minimální úsilí, které do nich musíme vynaložit. To by nás nemělo demotivovat, zkrátka by mělo být nastavené tak, abychom ho lehce zvládli. Poté náročnost činnosti můžeme začít zvyšovat.
Již dříve jsem měla problémy, že mi nefungovaly TO DO listy a příliš jsem se podle nich neuměla řídit. Buzer lístek mi vyhovuje v tom, že jsou v něm činnosti, které je potřeba denně opakovat a tvořím si tak návyk.
Další pomůcky, jako například TODO today, mi příliš nefungovaly, ačkoliv se jim stále snažím dát šanci.
Křeček
Tak autor nazývá stav, kdy se o něco pokoušíme, ale stále neúspěšně, tak to raději vzdáme. Autor tento stav připodobňuje právě ke křečkovi, kterého dali do boxu přiklopeného víkem. Nejprve se křeček snažil dostat ven, ale jelikož bylo víko těžké, byl jeho pokus neúspěšný. Když po několika dnech víko odstranili, křeček už se víckrát o útěk z boxu nepokoušel, jelikož měl situaci zafixovanou jako předem prohranou. Z tohoto jsem se naučila, že i přes to, že mě potkají překážky, které se budou zdát jako nevyřešitelné, nemám věšet hlavu a dále to zkoušet.
Schůzka sám se sebou
Je jakési shrnutí osobních úspěchů a neúspěchů. Pomáhá nám si uvědomit, co se nám pomohlo a nepomohlo zrealizovat, slouží podobně jako After action review v Team Academy. Je důležité si schůzku dopředu naplánovat, klidně i do diáře, abychom měli záruku, že skutečně proběhne. Při schůzce si pokládáme 4 základní otázky:
1. Kam jste se od poslední schůzky posunuli? Co se vám podařilo?
2. Kam se chcete do příště ideálně posunout? Na co se chcete v rámci svého osobního rozvoje zaměřit?
3. Jak se vám daří využívat metody?
4. TODO do příště:
Citáty, které mě zaujaly:
„Vás čas je vymezen, takže jím neplýtvejte a nežijte život někoho jiného. Nenechte se polapit představou, že je nutné žít podle toho, co si myslí jiní.“
-Steve Jobs
„Svět nebude zničen těmi, kteří se páchají zlo, ale těmi, kteří se na ně dívají, aniž by cokoliv udělali.“
-Albert Einstein
„Naděje není to přesvědčení. Že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
-Václav Havel
Můj názor na knihu
Kniha je psána velmi čtivě, našla jsem v ní mnoho užitečných informací. Již teď pociťuji velké zlepšení ve svém time managementu, zároveň jsem si vědoma toho, že mám před sebou ještě dlouhou cestu.
Rozhodně bych knihu doporučila všem, kteří se s problematikou prokrastinace potýkají. Jistě si v ní každý najde to, na co hledá odpovědi.