Vždy jsem si myslela, že kreativita je jakási magická esence, která přijde a odejde kdy se jí zachce. A tak jsem na ni často čekala a nedočkala se. Díky této knize jsem si uvědomila, že jsem si často sama zavírala brány v kreativním procesu.
Co jsem v knize objevila?
Nic není originální
„Všechna tvůrčí práce vyrůstá z toho, co už tu je. Nic není docela původní“ (str. 15)
· Není třeba zoufale vymýšlet něco úplně nového, stačí se inspirovat našimi vzory (konkurencí?). To smíchat různé nápady a vytvořit z nich jeden „úplně nový“ 😊.
· Co třeba vzít nedostatky několika podobných produktů a udělat nový, který bude bez těchto nedostatků?
„Umělec je sběratelem.“ (str. 21) Podle mého názoru by mohl být i podnikatel sběratelem. Měl by sbírat ty nejlepší nápady kolem něj a vytvořit z nich ještě něco lepšího.
„Ať už jsi na škole, nebo ne, vždycky je tvým úkolem obstarat si vzdělání“ (str. 27). Myslím si, že k tomu jsme v TAP vedeni – vzít na vědomí, že celoživotní vzdělávání je základním předpokladem pro úspěšné a dlouhodobé podnikání.
Nečekej s prací na to, až zjistíš, kým jsi
Jednoduše začněme s prací a nemusíme přitom vědět, co přesně z toho má vzniknout. „Zeptej se lidí, kteří dělají opravdu kreativní práci a řeknou ti pravdu: Nemají páru, odkud všechny ty dobré věci přicházejí“ (str. 36). Až příliš přesná finální představa nás může odklonit od kreativnějších řešení, která neuvidíme.
Pokud jsme opravdu ztraceni, můžeme napodobit skutečné lidi, jejichž tvorba se nám líbí. Zde vidím spojení s Learning Expedition – můžeme prozatím napodobovat Finskou LE, a na tomto základě se nám pak podaří vybudovat ojedinělou tvář Learning Expediton Prague.
Napiš knihu, kterou bys chtěl sám číst
Vždycky, když váháš, do čeho se pustit, si prostě polož otázku: Co by můj příběh udělalo poutavějším? (str. 55)
· Co by udělalo moje podnikání zajímavějším?
Pracuj rukama
„Počítač v nás probouzí skrytý perfekcionismus – a jeho vinou editujeme nápady dřív, než nám vůbec přijdou na mysl“ (str. 66).
Zvláště v této online době je to velký problém. Osobně si myslím, že tohle je moje největší bariéra v kreativním procesu. Rukama nedělám v podstatě nic, vše pracovní dělám na počítači/telefonu/tabletu. Třeba takové kreativní výstřižky z novin jsem dělala naposledy na základní škole. Autor píše, že všechny jeho články vznikají nejprve ručně. Také má striktně oddělenou zónu analogovou (ruční práce) a digitální (počítačovou). Již dlouho jsem si z poloprázdného pokoje v našem domě chtěla udělat „kreativní dílnu“, něco mě k tomu táhlo a nyní již asi tuším proč. Často, když chci večer odpočívat, tak cítím, že bych ráda něco rukama dělala. Tělo a mozek či si říkají o činnost rukama, něco na tom bude..
Vedlejší projekty a koníčky jsou důležité.
„Myslím, že je důležité mít rozjetých hodně projektů najednou. Pak se mezi nimi totiž dá přepínat“ (str. 73).
Musím říci, že tato kapitola mě trochu překvapila. Vždy jsem si myslela, že člověk by se měl striktně zaměřit na jednu věc. Z vlastní zkušenosti ale vím, že pokud se neustále zdržuji u jednoho úkolu, tak obvykle trvá dlouho a nedopadne nakonec příliš kvalitně.
„Tvůrčí lidé potřebují občas jen tak sedět a nedělat nic“ (str. 75). Vyzkoušela jsem si to nedávno, kdy jsem si dala 1 hodinu úplné volno, odložila telefon a trochu se začala nudit. Díky tomu jsem pak přišla na nový způsob plánování úkolů. Nuda je tedy poměrně důležitá. Vzniká pak prostor pro nové myšlenky. „Nauč se produktivní prokrastinaci“ (str. 73).
„Je vážně důležité mít koníček. Něco tvůrčího, co děláš pro radost“ (str.80). Jedině pak budeš vyrovnaný člověk. A přesně proto si udržuji svůj koníček ježdění na koni, při kterém si vždy krásně vyčistím hlavu a přijdu na jiné myšlenky. Však právě v sedle přišly fajn nápady, které by doma na židli nevznikly 😊.
Tajemství: Odváděj dobrou práci a děl se o ni s ostatními
„Dokud tě nikdo nezná, nic na tebe netlačí. Můžeš dělat, co tě napadne. Experimentovat. Tvořit jen tak pro radost“ (str. 86).
Autor to zmiňuje v souvislosti mladých lidí, kteří mu píší, jaký je recept na proslavení. Vidím tu spojitost s TA, která má tohle již ve své podstatě. Říká nám, že právě teď máme možnost co nejvíce tvořit a experimentovat. Můžeme se toho spoustu naučit. A až se nám povede něco velkého a někdo nám bude za naši práci platit, tak už budeme mít vychytaných spoustu chyb a plno bláznivých nápadů za sebou.
- Odváděj dobrou práci.
- Sdílej s lidmi – sdílej svůj život, své trable a hlavně, tajné tipy na úspěch.
Nezáleží na tom, kde žiješ
„Jestli tě nebere svět, ve kterém musíš žít, můžeš si kolem sebe vybudovat svůj vlastní“ (str. 98).
„Naordinuj si samotu a dočasné uvěznění“ (str. 100). V době covidové ani ordinovat nemusíme. Nicméně již jsem se naučila, že moji kreativitu ovlivňuje mé pracovní místo, takže se ho podle toho snažím udržovat. Taky se snažím mít klid na práci a obklopit se často jen svými myšlenkami. Tyto potřeby velmi pociťuji jako introvert, který potřebuje své místo a samostatný čas na práci (a bytí se svými myšlenkami).
„Budeš-li totiž pořád ve stejném prostředí, tvůj mozek zpohodlní“ (str. 102). Což je v době covidové trochu problém. O to více pak oceňuji můj koníček, díky kterému se dostanu alespoň na chvilku ven.
„Je inspirativní žít mezi zajímavými lidmi, což nutně neznamená lidi, kteří dělají to, co ty“ (104). Proto je v Tiimi velmi užitečná různorodost jednotlivých projektů, které se mohou vzájemně inspirovat.
Autor také vyzdvihuje internet, díky kterému můžeme být ve spojení s kýmkoliv, klidně s někým z druhého konce světa. Nikdo, pokud má internetové připojení, pro nás není v dnešní době daleko.
Nebuď svině
Tato kapitola pojednává o přátelství a kontaktech, které si vybudujeme. Mně se s tím pojí to, k čemu jsme od začátku v TAP vedeni – networking. Protože mít kontakty je něco opravdu cenného, co může podpořit jakýkoliv zásek, ať už v projektu nebo v životě. Potkávejme se se zajímavými lidmi a inspirujme se od nich. Budujme přátelství. Nechme si pomáhat a pomáhejme.
Nesnaž se být cool. Cesta k úspěchu je roubena nudou.
„Žijte pravidelný a spořádaný život, abyste mohli být divocí a nespoutaní ve svém díle“ – Gustave Flaubert (str. 126).
Tato kapitola jednoduše vypráví o tom, že pro kreativitu je třeba energie. A energii obvykle nenačerpáme každodenními bujarými večírky. Proto, pokud chceme mít dostatek energie na kreativní tvoření, bychom měli chodit spát včas, dobře jíst a třeba si taky koupit kalendář a důkladně si rozplánovat svou cestu za úspěchem.
Tvorba je škrtání.
„Nic neochromuje víc než představa neomezených možností“ (str. 145).
Žijeme v takřka v neomezeném světě, kde nic není nemožné. Každodenně jsme zaplavováni informační lavinou. Až nakonec nevíme, kde a jak začít.
A proto autor doporučuje začít s tím, co právě máme. Ať už je to 10 minut času nebo 10 Kč. Zajímavé věci vznikají, i pokud si dáme nějakou challenge: co třeba vybudovat milionový byznys se stokorunou v kapse? Občas nám právě omezení dá mnohem víc než výčet nekonečných možností. Hned jsem si vzpomněla na úvodní trigger v TAP se stokorunou a 4 hodinami.