Malý princ
Autor: Antoina de Saint-Exupéry
Úvod:
Pohádka, kterou člověk čte klidně i několikrát za život a vždy v ní najde něco nového, poučného a pravdivého. Jedná se o knížku, která je psána pro děti, ale i pro tu část dospělých, kteří si ještě pamatují, že byli kdysi dětmi. V dnešní době je jen málo lidí, kteří ve svém dospělém věku přiznají, že někde v sobě mají své dětské „já“ a jsou radši, když se mohou společně bavit o dospěláckých záležitostech. Radši probírají vážné věci, to mají rádi. Avšak ne vždycky se stane, že by se dospělý člověk nechtěl bavit o dětských záležitostech. Občas narazíme i na ty, kteří se snaží pochopit všechny věkové kategorie kolem sebe, a to včetně dětí a děti nás v následujících okamžicích začnou zkoušet. Abychom si mohli s dětmi rozumět, tak projdeme určitými rituály, které si samy děti vymyslí – v případě malého prince to byl beránek, který ho uspokojil až ve chvíli, kdy mu Antonia de Saint-Exupéry nakreslil beránka v bedně.
Dospělých je mnoho druhů a spousta z nich žije ve svých vlastních světech. Ve světech, kde si připadají důležití. Bádají, vládnou, počítají, obdivují se sami sobě nebo, a to je smutné, se snaží zapomenout. Všichni jsou tuze důležití. Neustále spěchají. Kdybyste se jich ale zeptali kam, nevěděli by. Nikdy nejsou spokojeni, tam kde jsou. Proto hledají nová místa, na kterých však stále nejsou šťastní, a proto spěchají dál.
Pojednání:
Knihu vypráví sám autor, jenž havaroval se svým letadlem na saharské poušti. Na poušti se setká s malým princem. Ten přišel z daleké planetky B 612. Princ z ní uprchl, neboť zapochyboval o lásce své květiny, kterou miloval.
Malý princ vyprávěl pilotovi o planetách, které zatím navštívil. Obyvatelé těchto planet představovali pokřivené lidské charaktery. Rozkazovačný král, který chtěl všemu vládnout. Domýšlivec, jenž chce být stále obdivován. Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. Businessman, jenž stále počítá hvězdy. Zeměpisec zase neustále vyzvídal, co kde malý princ viděl, aby si vše mohl zaznamenat. Na šesté planetě se malý princ setkal se smutným pracovitým lampářem, který stále zhasínal a rozsvěcel pouliční lampu.
Princovo putování skončilo na sedmé planetě - Zemi. Zde se setkal s liškou, jež ho zasvětila do tajemství hlubokého citu ("vidět srdcem") a přivedla k poznání, co pro něho květina znamená. Prostřednictvím lišky poznal princ, co je skutečné přátelství, jak proniknout k podstatě věcí. Díky ní také pochopil, že co je důležité, je očím neviditelné, že jen srdcem správně vidíme. Po setkání s výhybkářem věčně spěchajících vlaků a obchodníkem prodávajícím pilulky utěšující žízeň pochopil malý princ nesmyslnost lidského spěchu a honby za náhražkami.
Během princova vypravování došla pilotovi voda. Princ pomohl žíznícímu letci najít studnu. Poté Exupéry dokončil opravu stroje. Malý princ byl stále smutnější, protože toužil po návratu domů. Jeho planeta byla příliš daleko. Princ pilotovi řekl, že jeho cesta je těžká, a proto s sebou nemůže vzít své tělo. V písku se zableskl had, který ho uštknul do kotníku, a tak se cestou smrti vrátila princova duše na planetu ke květině, za níž se cítil být odpovědný.
Závěr:
Jako malý jsem knížku chápal jako pohádku, která neměla moc šťastný happyend, ale jako starší už jsem měl na knížku jiný pohled. Autor mě několikrát donutil zamyslet se nad lidskou nedokonalostí a nad tím, že mé milované Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize, jsou to pravé. Lidská povaha dokáže být různorodá. Dnes jen málokdo dokáže být k lidem empatický a pochopit jejich pocity, ale občas stačí jen málo, abychom někoho pochopili a nejsnadnější cestou k porozumění je naslouchání.