Dlouze jsem přemýšlel, jak udělat k této knize esej, natož esej s ATP modelem. Vždy jsem skončil nezdarem. Tak jsem si řekl, že popíšu jen jaké pocity mi kniha přináší. Neboť tuto knihu beru čistě jako odpočinkovou.
Neřekl bych, že se jedná o mou oblíbenou knížku, přesto jsem ji však kvůli různým okolnostem přečetl mnohokrát a nikdy mě nenudila či dokonce neomrzela. Baví mě na ní, jak dokáže nahlédnout do dětské mysli, a i dospělému člověku ji zvládne zábavně představit. Líbí se mi, jak je hlavní hrdina bezelstný, raduje se z maličkostí a dokáže ve věcech vidět úplně jiné rozměry. V dospělosti takovým lidem vysvětlujeme, že jsou blázni, ale možná každý v sobě potřebuje kousek takového dětského já, který by mu ukázal nové cesty, jak koukat na věci a lidi. Určitě by to každému prospělo v jeho inovátorství s čímž já mám určitě problémy. Koukat na věci jiným pohledem. Neřídit se podle zavedených kolejí a mít otevřenou mysl novým nápadům.
To je to hlavní, co si z této knížky odnáším.