.jpg)
Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry
Moje první setkání s Malým princem proběhlo na Štědrý večer, když jsem ho dostala jako dárek pod stromeček. V té době mi bylo sedm let, uměla jsem čerstvě číst a nemohla jsem se dočkat, až se do knížky začtu. Počáteční nadšení vystřídal pocit nespokojenosti, protože se mi knížka ani trochu nelíbila. Děj mi přišel naprosto nesmyslný a hloupý. Dala jsem na radu rodičů a Malého prince si uschovala na pozdější dobu.
O čtrnáct let později…
Malý princ je kniha, která má jen 140 stránek, a přitom by se o ní daly napsat stran tisíce. V každé kapitole jako by byl minimálně jeden malý příběh. Je zde aplikovaná metoda ledovce. Velká část příběhů, myšlenek a poučení se nachází pod hladinou, nebo spíše mezi řádky. Myšlenek, kterých se v díle opakuje, je mnoho. Jak nudný a jednotvárný může být svět dospělých, jak moc je důležité se soustředit na to, co je pro nás doopravdy důležité, nebo jak důležitá mohou občas být i ta nejobyčejnější slova. Pochopit některé skryté významy a některá poselství Exupéryho knížky je občas nesmírně těžké, a ještě mnohem těžší je doopravdy se jimi řídit, či si z nich vzít ponaučení.
Jaký příběh, motiv nebo ideu lze využít pro naše studium? Možná nebýt jen jako nechápaví dospělí a nebrat v potaz jen čísla. Některé věci se totiž nedají vyčíslit. Je důležité se zaměřit na hodnoty a přínosy věcí, které děláme. Je známo, že ze statistik, nebo všech možných průzkumů se často dá vyvodit to, co se nám hodí. Malý princ také naznačuje, že i ty zdánlivě nejvšednější momenty se nám mohou zdát příjemné ve správnou chvíli, například když je děláme naposledy (vytrhávání baobabů na planetce před odchodem), pokud jsme je dlouho nedělali, nebo pokud jsou výsledkem usilovné práce (napití ze studny po dlouhém hledání zdroje vody). Pokud tyto všední momenty dokážeme prožívat taky, jako Malý princ, každý den bude o to příjemnější.
Malý princ je sám o sobě zvláštní postava, zdá se být moudrý, a přitom nesmírně křehký a naivní, jeho pohled na svět je překvapivě jednoduchý a svěží. Autor jako by v poušti opravdu dosáhl oproštění se sama od sebe a od svých poznatků a zkušeností. Příchod i odchod prince je náhlý a překvapivý. Vypravěč brzy pochopí, že nemá smysl se chlapce na nic a že svou otázku nikdy nezapomene. Princ je zdvořilý a jistě oplývá jakýmsi charismatem, které má v našich očích každé dítě, dokáže se však rozzlobit a stojí si za svým názorem. Během své cesty po planetách si jde za svým cílem poznat další místa, i když předtím o tomto cíli nemluví. Jako by to byla zkrátka součást jeho života, která prostě jednoho dne musela přijít. Jednotvárné dospělé opouští přesto, že někteří touží po jeho setrvání a o svém odchodu je na konci tak jasně rozhodnut, že nikdo nemůže změnit jeho názor a směřování. Skvělou vlastností Malého prince, kterou by se měl každý pokusit probudit v sám sobě je jeho schopnost uvědomit si vlastní chyby a odpouštět.
">