logo

Pátá disciplína

Body: 3, Hodnocení: Zatím neohodnoceno :(

27.03.2020

Pátá disciplína – Peter M. Senge


Proč jsem si knihu vybrala?


Hlavní důvod, proč jsem zvolila tuto knihu bylo doporučení od prof. Tiché ke zkoušce z učící se organizace. Kniha jako taková pro mě byla zatím nejnáročnější ať už kvůli složitosti textu či rozsáhlému obsahu. Přesto jsem si z Páté disciplíny odnesla spoustu užitečných poznámek, které jsou velmi úzce spojené s TAP.


Pět disciplín týmového učení


S učící se organizací je bezpochybně spjato pět disciplín. Bez poznání všech těchto disciplín nemůžeme jako organizace fungovat, jelikož je na nich koncept učící se organizace postaven a také jsou jednotlivé disciplíny na sebe navázané. U každé disciplíny je nutnost nahlížet na její cvičení, principy a podstaty.


V eseji rozeberu každou disciplínu jednotlivě a pokusím se ji jednotlivě i popsat z pohledu, jakým způsobem je každá disciplína zastoupena v TAP.


Osobní mistrovství


První disciplína Osobní mistrovství spočívá v nejvíce možném rozpětí rozvoje vlastní osobnosti. Tento rozvoj tkví v neustálém sebevzdělávání, rozvoji cílů, neustávajícím učení stát se tím, čím můžeme být.


Také to znamená, že se člověk stává více sám sebou, kromě nabytých znalostí se to také týká osobního účelu, smyslu a identity.

„Organizace se učí pouze prostřednictvím jednotlivců, kteří se učí. To, že se učí jednotlivci, ovšem není zárukou organizačního učení. Avšak bez učících se jednotlivců nemůže k žádnému organizačnímu se učení dojít.“


Z uvedeného textu nám tedy vyplývá, že není možné mít jakoukoliv organizaci bez přítomnosti lidského faktoru. Uveďme si příklad na firmě, ve které by byly po řadu let zavedené jisté postupy, které by se zálohovaly pomocí počítačů. Kdyby najednou vymizely, byl by to pro firmu jistě úpadek, ale lidský faktor by dokázal určité postupy zavést znovu, ačkoliv by pravděpodobně nebyly stejné. Kdyby však naprosto vymizeli zaměstnanci, firma by zcela jistě dál fungovat nemohla.


Osobně si myslím, že dosáhnout osobního mistrovství je dá se říci nemožné, jelikož by se měl každý jednotlivec rozvíjet celoživotně. Měl by to být neustále probíhající proces, který se pouze bude postupem života zdokonalovat.


Mentální modely


Mentální modely jsou založeny na velkém množství faktorů. Ovlivňují, jakým způsobem se lidé staví k různým situacím, i jakým způsobem vykonávají svou práci. V určité míře se zde zkrátka odráží naše jednání. Důležitou roli, která mentální model ovlivňuje, je například výchova v rodině, státní příslušnost (každá národnost má jinou mentalitu), rasa, náboženství, sociální skupina.


Myslím si, že čím podobnější mají lidé mentální modely, tím lépe pak spolu mohou vyjít. V TAP jsme na toto téma vedli debatu a padly zde i takové názory, že čím podobnější mají lidé mentální model, tím méně se mohou obohatit o náhled na věc z různých pohledů. S tímto tvrzením však nesouhlasím, jelikož zastávám názor, že každý je naprostý originál, tudíž myšlenkové pochody může mít zcela odlišné, ačkoliv sdílí podobný mentální model. Naopak se mohou obohatit o více názorů, ale narozdíl od skupiny s odlišnými mentálními modely se mnohem lépe shodnou na východisku daného problému.


Sdílená vize


Vytvoření společné vize je pro fungování dobré organizace nezbytné.


V TAP jsme se s tvořením komunitní vize setkali poprvé, když jsme jeli na 24hodinový dialog. Nejprve nás čekala prezentace, která se vztahovala k utváření společných vizí, misí a hodnot. Poté jsme se o vytvoření již zmíněného pokoušeli sami. Po návratu z dialogu jsem měla opravdu rozporuplné pocity. Neviděla jsem ve tvoření vizí, misí a hodnot vyšší smysl, jelikož mi přišlo, že věci, co zde byly vyřčeny, byly pouze morálními hodnotami, které si nemůžeme vytvořit za tak krátkou dobu, protože na tyto hodnoty má vliv spoustu jiných faktorů, podobných jako u mentálních modelů – výchova v rodině, rasa, sociální skupina, ve které se pohybujeme, náboženství atp. Nevyvrací to však ten fakt, že nás nemohou podobné dialogy ovlivnit ve smýšlení – ať už pozitivně či negativně.


Myslím si, že důležitost vize jsme si začali uvědomovat až na konci prvního semestru. Čteme knihy a studujeme, ze všech zdrojů k nám přichází informace o tom, jak a proč je vlastně vize důležitá. Nicméně si myslím, že se stále spousta studentů s vizí naší komunity neztotožňuje.

Jsem přesvědčena, že i ve značném množství firem setrvává takový problém – zaměstnanci nejsou seznámeni s vizí, nebo se s ní neztotožňují, tudíž nemají motivaci k práci.


Týmové učení


Týmové učení je další neodmyslitelnou složkou správného fungování učící se organizace. Jeho součástí je dialog. V TAP se při dialozích probírá veškerá problematika komunity, sdílení názorů a společné nacházení nových řešení.


Týmové učení je pro mě velice důležitou částí, jelikož sdílená znalost s více lidmi se mi mnohem snadněji zapamatuje, zvlášť pokud na téma vedeme dialog a já se tak dozvím více pohledů na určitou problematiku.


Pokud bychom měli pracovat pouze s našimi názory, dostali bychom se do jakéhosi boxu svých myšlenek, který bychom nemohli dále rozvíjet. A pomocí kolegů či spolužáků se můžeme obohatit o nové názory nebo pomoci, aby se naše myšlenky rozrůstaly.


Systémové myšlení


Podle Petera M. Sengeho je tato disciplína absolutně nejdůležitější. Je zapotřebí zabývat se problémy struktury a celého systému a chápat je. Nejprve je důležité porozumět jednotlivým problémům a poté je chápat jako celek.


Každý člen v organizaci by měl porozumět tomu, jakou zastává pro tým roli v řešení určitého problému, který v organizaci probíhá. Chybu nemůže svádět na druhé, ale hledat zavinění problému nejprve u sebe.


Porozumění této disciplíny pro mě bylo zprvu poměrně náročné. Později jsem ale začala chápat jeho podstatu. Peter M. Senge tuto disciplínu popisuje na modelu letadla, které je složeno z pěti prvků. Pokud některá součást chybí, nikdy nemůže letadlo fungovat. Přirovnáme-li tento příklad k týmům či organizacím, je to naprosto totožné. Pokud zde bude chybět, byť jen lehce selhávat část potřebná k fungování, nemůže tým prosperovat.


Závěr



Jak už jsem výše psala, kniha Pátá disciplína pro mě byla zatím nejnáročnější knihou. Pomohla mi ale pochopit princip všech pěti disciplín. Znovu bych si ji ale asi nepřečetla.

Kniha: Pátá disciplína, Autor: Peter M. Senge



Hodnocení (Zatím neohodnoceno :(%):

Nový komentář:







Komentáře (0):



Další eseje:

Kategorie: Společnost

Body: 3

28.03.2024

Kategorie: Inovace

Body: 3

28.03.2024

Kategorie: Inovace

Body: 2

28.03.2024