Proč jedničkáři pracují pro trojkaře a dvojkaři pro státní zprávu
Proč jsem si tuto knihu vybral?
Knihu jsem si vybral na doporučení Tomáše Urbana a také díky svému chytlavému názvu, se kterým se doufám v budoucnosti naprosto ztotožním. Jelikož jsem už četl jednu knihu od Roberta Kiyosakiho, která mě nadchla, chtěl jsem si tuto přečíst co nejdříve.
Základní charakteristika knihy
Pan Kiyosaki zde vypráví o tom, proč jsou trojkaři (kapitalisté) v reálném světě úspěšnější, základní rozdělení do CASHFLOW kvadrantů a jejich jednotlivé výhody, apeluje na nedostatek finančního vzdělání v USA a ve světě, a rozdíly v myšlení bohatých a chudých. Mnohokrát zde zmiňuje svého bohatého a chudého tátu, a popisuje, co se od koho naučil, kdo jak smýšlel, přičemž opět vyzdvihuje toho bohatého. V knize je několik hlavních myšlenek a otázek k zamyšlení, které se však opakují tolikrát, že bylo až demotivující dočítat poslední stránky, protože jsem věděl, že zde autor nezmíní už nic nového. Ovšem skvělé na panu Kiyosakim je to, že dokáže vzít velmi složitou myšlenku a přestrukturovat ji na lehce pochopitelnou. Další pozitivní věcí bylo také to, že příběh prokládá svými osobními zkušenostmi a zážitky. Kniha se také zabývá rodičovskými praktickými radami, a jelikož mě tato tématika zajímá, byl jsem za to rád. Kdybych měl možnost se stát v budoucnosti rodičem, rozhodně si tuto knihu “prolétnu” znovu.
Myšlenky v knize, které mě zaujaly a něco mi přinesly
4 CASHFLOW kvadranty - okolo tohoto pojmu se pohybuje celá kniha od začátku, až do konce. Levá strana ukazuje zaměstnance a samoživitele, kteří pracují celý svůj život pro peníze, má vyšší daně, nižší příjmy a hledají “jistotu”. Zatímco na pravé straně se nachází Majitelé firem (nad 500 lidí) a investoři, pro které pracují peníze, mají vysoké pasivní příjmy a nižší daně. Autor tvrdí, že by si svůj kvadrant měl vybrat naprosto každý dle svého uvážení, ale v klasické škole nás učí, jak být skvělý zaměstnanec. Ve školství, kde téměř neexistují ani základy finančního vzdělání, neúspěch je jednoznačně brán jako selhání a ne jako zkušenost a kde nás učí chudým návykům.
Kužel učení - S kuželem učení jsem se setkal poprvé, i když jsem věděl jeho základy. Hlavní myšlenkou je, že nejméně se naučíme čtením, psaním a posloucháním přednášek, přičemž nejvíce se naučíme praxí či napodobováním reality. S jistotou mohu říct, že školství poskytuje z velké většiny ty první aktivity, což je naprosto neefektivní.
Existují špatné a dobré dluhy - Kiyosaki to popsal velmi jednoduše, špatné dluhy jsou ty, které nám přináší další výdaje a tahají nám z kapes peníze, zatímco ty dobré dluhy nám přinesou v budoucnosti zisk a můžeme díky nim získat pasivní příjem. V blízké budoucnosti si i já budu chtít vytvořit nějaké nižší, ale stálé pasivní příjmy.
Adaptace na jazyk z jiných profesí - Autor tvrdí, že jestliže se naučíme hovořit s lidmi z jiných profesí odlišně a používat odborná slova z jejich prostředí, budeme mít velkou výhodu, protože se naučíme jednat efektivněji s jinak profesně zaměřenými jedinci. O této zkušenosti jsem věděl a jsem rád, že se mi potvrdila. K této dovednosti je také potřeba určité množství emoční inteligence, je to kvůli vcítění se do toho, s kým mluvím.
Tato schopnost je nesmírně důležitá pro ty, kteří se chtějí stát podnikateli. Mít obecný přehled, být nad věcí a být de facto spojkou mezi specialisty, rozumět každému oddělení ve firmě částečně, ale nikdy se nezaměřovat na detaily tak, aby se stali sami specialisty v oboru.
Být na hraně mince - Pro náš rozvoj je důležité, abychom nikdy nebyli o ničem stoprocentně přesvědčeni, vyplatí se totiž o věcech pochybovat a pokusit se vcítit se do situací ostatních lidí. Udělat si vlastní názor na základě více odlišně smýšlejících jednotlivců
Učící období - Člověk si za svůj život projde několik učících období. Já se nyní nacházím dle autora ve fázi “vzdoru”, kdy se učím především tím, že dělám věci, které mi byly řečeny abych neprováděl. Dále bychom se celkově měli učit do 36 let.
Akademické prostředí a reálný život - V akademickém prostředí nás učí, že je vždy jen 1 správná odpověď, neúspěch je považován za špatný a výsledky jsou udávány vysvědčením. Ve skutečném životě je to ale jiné, občas neexistuje žádná 100% správná odpověď, může jich být víc, neúspěch můžeme brát jako zkušenost a z oněch chyb se můžeme nejlépe naučit a výsledky mohou být poměřovány finančním výkazem.
S čím souhlasím, proč?
Není špatné být v kvadrantech na levé straně, jestliže se tam nacházet chceme a cítíme se tam dobře. Pokud věříme, že je levá strana kvadrantu (zaměstnaneckého) pro nás vhodná a jsme tam spokojeni, máme mnohem větší šanci na úspěch zrovna v tomto kvadrantu. - S tímto souhlasím, protože znám z reality příběhy lidí, kterým tento sektor opravdu vyhovoval. (Kiyosaki tuto myšlenku takto nezformuloval, ale jelikož psal o tom, že bychom měli dát dítěti na výběr z více sektorů a nevést je slepě jenom k levému, tak jsem si to z toho vyvodil)
Tisknutí peněz vládou (dočasné řešení symptomů problému) způsobuje inflaci, obyčejnější lidé požadují vyšší daně po bohatých, ale vláda zdání opět střední třídu, protože kdyby se zdanily příjmy bohatých, tak bohatí zemi jednoduše opustí a půjdou na místo, kde se platí menší daně. - Souhlasím s tím, jelikož je to velmi logické
Svému problému dostatečně nerozumíte, pokud to nedokážete vysvětlit 6 letému dítěti. - Lidé, kteří něčemu doopravdy rozumí dokáží formulovat své myšlenky velmi jednoduše.
Jedna z mých nejoblíbenějších vět - “Všechno je to o respektu, všichni jsme dobří v něčem. Respekt je důležitější než peníze. Pokud člověk cítí, že jeho vnitřní génius je uznáván, pracuje 10x více. Pokud to necítí, povede ho to k tomu, aby chtěl více peněz za méně práce.” - Tuto situaci zažívám na vlastní kůži u mého táty v práci. Respektuje své zaměstnance, snaží se jim vyhovět a je k nim naprosto čestný, díky tomu ho mají rádi a snaží se pracovat více než u předchozího zaměstnavatele.
Je důležité mít našetřené nějaké peníze, kdyby došlo k určité náhodě, autor doporučuje mít uschované finance v průměru tří měsíčních příjmů.
Člověk si musí vytvářet příležitosti sám, ne na ně čekat - Toto je velmi similární mému nejoblíbenějšího citátu: Slabí lidé čekají na příležitost, silní lidé si příležitost vytvoří sami!
S čím nesouhlasím, proč?
Kiyosaki tvrdí, že emoční inteligence může být např. Chození do posilovny, nepít alkohol atd., ale to zaměňuje s překonáním sebe sama, neboli vystoupením z komfortní zóny - pravdu má podle mě v následujících případech - Ovládnout své emoce a nepodlehnout jim, být milý i za nepříznivých podmínek okolí - Hodnotím to na základě nabytých vědomostí z knihy Emoční inteligence . Dále to může být vciťování se do jiných lidí a chování podle toho jak chci aby potom reagoval.
Naprosto nesouhlasím s jeho názorem o síťového marketingu, jehož jsem měl možnost se sám zúčastnit. Pokud tam jde člověk dobrovolně a vybere si správně organizaci, může mu to pomoci s vystoupením z komfortní zóny, ale spousta firem zabývajících se síťovým marketingem v ČR se snaží v dnešní době nalákat mladé naivní lidi nekalými praktikami za pomocí lži např. k prodeji přeceněných výrobků či vykonávání finančnímu poradenství.
Občas se v knize vyskytují odstavce ze života autora, které mě dokáží namíchnout, protože opravdu pochybuji o jejich pravosti jako je například věta - Správných odpovědí je ve světě více. Zeptal jsem se chudého táty, kolik je 1 plus 1, odpověděl 2, poté jsem se zeptal bohatého táty, ten odpověděl 11, proto byl jeden z nich chudý a druhý bohatý… Toto bylo asi nejhorší co se v díle vyskytovalo, za prvé je to naprosto nepravděpodobné a za druhé je opravdu nešťastné tvrdit, že když někdo odpoví, že je 1 a 1 se rovná 2, je ten člověk chudý. Osobně bych chtěl bych toho člověka vidět vést účetnictví. Nicméně musím podotknout, že rozumím, jak to autor myslel, jenom mě mrzí, že je takové povedené a úspěšné dílo částečně sabotováno takovými příklady…
Vztah díla k TAP
Myslím si, že tato kniha mi bude pro TAP velmi přínosná. Mohu zde například využít kužel učení a uvědomit si, proč je lepší používat metodu výuky pomocí reálné situace, být na hraně mince (měnit mentální modely), adaptovat se na jazyk lidí z TAP a mnoho dalšího.
Rozklíčování názvu díla
“Přesně kvůli tomuhle nakonec jedničkáři pracují pro trojkaře. Jedničkáři byli sice ve školky chytří, ale nemají odvahu začít, vlastnit a provozovat vlastní firmu. Chodili do školy, aby se mohli stát SPECIALISTY a naučili se akorát účtovat nebo nabízet zboží a výrobky. Vědí, jak se pracuje za mzdu, ale nevědí, jak vybudovat podnik a vydělat peníze. Mají mozky, ale nemají odvážné srdce. Děsí se rizika. Když jim nezaplatí , nepracují. Když udělají cokoli navíc, chtějí namísto toho volno nebo finanční odměnu. Chtějí, abych dělal věci podle nich, ale když pak udělají chybu, nechtějí za svou chybu platit. Musím platit za chyby své a ještě i za jejich, pokud firma selže, všechny dluhy a finanční ztráty padnou na mou hlavu, oni si jen najdou jiné místo to je ten hlavní rozdíl mezi jedničkáři a trojkaři. - Dle mého názoru se jedná o nejdůležitější a nejúdernější věty, co se v knize vyskytují. Pokud bych si pamatoval z knihy jen toto, stálo to za to.
Závěr
I přes přílišné opakování se autora a pár jiných negativit jsem si tuto knihu velmi užil a doporučuju jí všem, kteří uvažují nad jejím přečtením. Kniha mi přinesla nový pohled na rozdíly podnikatelů a zaměstnanců, nových pojmů a spoustu podstatných myšlenek.
