První radu a doporučení, které bych byla ráda, kdybyste si z mé eseje odnesli je: nepište esej půl roku potom, co knížku dočtete. Knihu jsem četla ještě před SWAPem a v tu dobu mi dala opravu hodně a byla to i jakási bible pro Ekokokobio. K napsání eseje jsem se ale nějak přes léto neměla, ale protože i teď, po tak dlouhé době, mám některé myšlenky stále v hlavě, zkusím vám je i tak předat.
Celá knížka je psaná zakladatelem pivovaru Brewdog (pivo se mimochodem dá objednat a ke čtení doporučuju), který se s tím opravdu nepáře a je na stránkách se rozepisuje dost drsně. Základní myšlenku, kterou jsem si z knihy vzala, je: neplánuj, ale dělej! Nezdržujte se podnikatelskými plány a plány na několik let dopředu, ale jděte s vaším nápadem do světa. Proč tohle bylo pro mě tak přínosné? Jak jsem říkala, četla jsem knížku zhruba před půl rokem v období plánování SWAPu. Pro ti co nevědí… SWAP (jednodenní akci) jsme připravovali zhruba 5 měsíců. Dělali jsme snad všechny možné analýzy, metody a techniky, které existují. Neberu to negativně, zase jsme si toho mnoho vyzkoušeli, ale přečíst si tuto knížku dříve, třeba by nás to nakoplo a akce by byla dřív.
„Zapomeňte na průzkumy, výzkum, cílové skupiny a pomalou zpětnou vazbu druhých lidí. Zvedněte zadek a pusťte se do práce.”
Pak pro mě byla dost přínosná kapitola o tom, jak je důležité poslání. „V dnešní nasycené realitě už trh pro další značku, další firmu, další produkt nebo službu v podstatě neexistuje. Trh pro něco, čemu se dá věřit, je však nekonečný. Musíte lidem nabídnout něco, čemu budou věřit.”
Lidé chtějí něco, čemu můžou věřit, něco, co je oslovuje a dává jim příležitost být součástí změny, revoluce. Produkty ve výsledku všechny nudí. Lidé chtějí být součástí kmene, někam patřit. To mi přišlo strašně zajímavé. Důležitost toho, aby všichni členové týmu/firmy věděli kam směřují, jsem myslím, už pochopila. Ale vždy jsem si to představovala jako nějaký vnitřní motivátor. Důvod, proč to komunikovat i ven, jsem pochopila až teď.
Příklad: „Neotevírejte jen pekárnu v Idahu. Vydejte se na křížovou výpravu a poučte lidi o tom, jak je zdraví prospěšný a chutný čerstvý kváskový chleba.”
Krok, který jsem začala (snažím se) aplikovat během první karantény, je rozdělení pracovního prostoru. Je důležité si na kreativitu vytvořit prostor a čas. A tak autor knihy má dva stoly. Jeden digitální a jeden analogový. Na digitálním má počítač a mobil, kterými se může spojit se světem. Na druhém má pouze zápisník, listy papírů, tužky a pera. Nic jiného. Oddělené prostory jasně určují práci, kterou bude u stolů vykonávat. Na digitálním stole se vyřizují veškeré emaily a hovory, kdežto pokud je potřeba trocha kreativity, jako třeba vymyslet nové návrhy na kampaň nebo připravit prezentaci pro kolegy, je super mít místo, kde můžete nerušeně bez bzučení mobilu pracovat.
Já k tomuto kroku došla nehledě na knížku. Po té co jsme začali pracovat především online, jsem začal mít problém se soustředěním na práci a má kreativita byla na bodě mrazu. Aby taky ne. Pokud si člověk ráno sedne ke stolu a večer od něj vstává, kouká na ty samé věci pořád dokola a má nepohodlnou židli jako já, není divu, že s žádným inovativním nápadem nepřijde a občas kouká i pěkných deset minut jen tak do zdi. Určila jsem si tedy, co je můj pracovní stůl, kde dělám veškerou práci na počítači a kde se neválí žádné talíře od oběda ani oblečení z předešlého oblečení. Je to vyloženě místo na práci. A pak mám v druhé části pokoje gauč, kam si sedám se sešitem, fixama a lepítkama (a čokoládkama), pokud chci dělat něco kreativního, uvolnit mozek a nebo si číst. Pomáhá to a mohu doporučit.
K tomu se mi pojí ještě jedno skvělé pravidlo, které je tu zmíněno a to sice pravidlo 50/50. Vždycky tu bude nějaká administrativa, nějaké vyřizování ohledně chodu firmy. Neměli bychom jim ale trávit všechen svůj čas. Jinak firma neinovuje, nereaguje na změny a trendy. Od toho si zřídilo hlavních pět ředitelů BrewDogu toto pravidlo. Každodenním provozem, řešením aktuálních problémů a vyřizováním různých záležitostí smějí strávit polovinu jejich pracovní doby. Zbytek se věnují zlepšování, růstu a rozvoji firmy.
Nicméně myslím, že knížka jde opravdu (jak stojí v podnadpisu) proti všem pravidlům. „Tito pokrytečtí praktici vám budou radit, že „člověk se učí chybami”. Z vlastních chyb se poučí pouze břídilové. Hledání útěchy v tom, že chyby vás něco naučí, je hloupé a uchylují se k němu jen podřadní smrtelníci., kteří se snaží ospravedlnit své vlastní nedostatky. Z chyb se naučíte jen to, že nejste dobří a musíte se zlepšit. Uvědomte si, že skutečně se poučíte jen ze svých úspěchů.” Chápu, tohle zrovna nekoresponduje s hodnotami TA, nicméně přidám ještě kousek dalšího odstavce, kdy už jsem si začala říkat, že na tom něco bude. „Když už se chyby dopustíte, neztrácejte čas snahou se z nich poučit, ale buďte dostatečně chytří a bystří, abyste ji co nejrychleji napravili. Se svým podnikáním musíte být dokonale sladěni, abyste odhalili případné problémy a udusili je už v zárodku, než jim narostou ručičky a nožičky a jejich ruce získají podobu nabitého kalašnikova, který vám bude mířit na týl.” Tahle část kapitoly pro mě bylo opravdu zvláštní. V TA se učíme jak je chyby správné dělat a je to v pořádku a teď jsem tu četla toto. Jako první jsem si říkala, že to je fakt blbost a vůbec s tím nesouhlasím. Ale po přečtení celé knihy a pochopení myšlení autora, mi to smysl trochu dávlat začalo. Minimálně ta část o soužití s našim podnikání. Nicméně tuto myšlenku jsem ještě úplně nevstřebala a budu nad tím ještě přemýšlet. Chtěla jsem se o ní s vámi ale i tak podělit a ukázat zase jiný pohled.
Na závěr bych vám chtěla předat ještě jednu citaci, která se mi moc líbí a přepsala jsem si ji i na nástěnku, abych si ji pokaždé přečetla, když pláču nad tím, že nic nestíhám, nezvládám a proč je to všechno tak těžký.
„Má to být těžké. Kdyby to bylo snadné, dokázal by to každý a úspěch by pak neměl žádnou cenu. Někdy je to náročné, nesnesitelně náročné, ale už samotná cesta za to stojí. Je to ďábelská horská dráha, ale je to fakt paráda.”
Co říct na závěr. Já knihu doporučuju hlavně těm, kteří si chtějí trochu odpočinout od “učebnicových” knih. Je to spíše odpočinková záležitost, která mi ale v hlavě zanechala neskutečně moc nových myšlenek a pohledů. Je to kniha docela kontroverzní, ale to je podle mě dobře, však se učíme koukat na věc i z jiného pohledu.
____
Esej už jsem ukončila, ale nemůžu si odpustit, ještě pár citací, které se mi líbily a o které vás nechci ochudit.
„Připravte se na nejdrsnější, nejnáročnější a nejintenzivnější roky svého života. Budete muset být všestranní, učit se a dělat všechno. A budete se muset naučit, jak se vyrovnávat s jedním odmítnutím za druhým, oblíbit si vytrvalé přijímaní kopanců do zubů a vyžívat se v hledání příležitostí v těch nejnepříznivějších ranách osudu.”
„V podnikání vládne mentalita smečky. Když poběžíte s těmi nejlepšími, k cíli se dostanete rychleji, a ještě se cestou podělíte o problémy. Budete-li součástí skvělého týmu, zbystříte svou pozornost, pomůže vám to dostát svým očekáváním, a navíc bude cesta zábavnější.”
„Pro podnikání potřebujete silné poslání, dobrou orientaci ve financích a schopnost reagovat rychlostí světa. Ne podnikatelský plán. V budoucnosti budou existovat dva typy firem: rychlé a mrtvé. Je čas zrychlit, nebo to zabalit. Když se nemůžete rozvíjet třeskutou rychlostí, vraťte se příští hvězdnou lodí na ranč.”
A na závěr něco, co bych si snad měla vytetovat a konečně uvědomit. „V komfortních zónách dělají průměrní lidé tuctové věci.”