Stručný obsah Knihy:
Kniha Dává rady začínajícím podnikatelům. Dává jiný pohled na to, jak vést korporát a to je podpořeno praxí autorů, kteří samy vedou softwarovou firmu (37signals). Snaží se zde zbořit některá tvrzení jako například, že expandování a růst firmy musí bát.
Kniha je rozdělená do vícero částí podle toho na co se jednotlivé kapitoly zaměřují.
Co mne v knize zaujalo:
Ignoruj reálný svět = Nenechat se odradit. Tuto myšlenku jsem si spojil právě s tím, co jako TAP dělám. Autoři totiž v této kapitole uvádějí, že někteří „posměváčci“ nám mohou tvrdit, že to co děláme nemůže v reálném světě fungovat. Podle všeho se „reálný“ svět točí jen podle toho co je již zavedené a autoři nás nabádají, abychom se nebáli být inovativní.
Poučení z chyb = když uděláš chybu tak víš co nedělat, ale stále nevíš, co dělat. Autoři zde uvádějí příklad a zároveň studii, která říká, že: Podnikatel, který zkrachuje a zkouší podnikat znova, má stejnou šanci na úspěch jako podnikatel, který teprve začíná. Zde pro mě bylo zajímavé zjištění, jak moc nám vlastně chyby pomáhají. Že chyba nám odhalí jakousi „slepou uličku“ procesu, ale už nám neukáže, která cesta je správná.
Plány jsou odhady = V této kapitole se autoři zaměřují na to, že se nemusíme slepě držet naších plánů, ale spíš, že se máme naučit improvizovat a naše plány popřípadě přizpůsobovat realitě. U této myšlenky jsem si uvědomil například jak je důležitá pro TAP časová flexibilita. Také nám tu autoři tvrdí, že je podstatnější plánovat co uděláme příští týden než myslet na příští rok.
Co získáme, když budeme růst? = Zde autoři uvádí výhody malých firem. Vysvětlují, že menší firmy si mohou vážit svého soukromí, mohou sledovat, jak to dělá „větší“ konkurence, která se o ně tolik nezajímá, mohou být flexibilnější a tím lépe vyhovět zákazníkům. Malé firmy jsou vedeny jednoduše a všichni ví kdo je kdo, což ve velkých korporátech není tak zřejmé, tato výhoda napomáhá kvalitnějšímu pracovnímu prostředí a všemu s tím spojné. Čím jste menší tím můžete lépe riskovat. Lépe se vysvětlují důvody. S velikostí roste zodpovědnost a konzervativnost.
Jiný náhled na workoholiky – Autoři zde tvrdí, že workoholik je člověk, který neumí efektivně vykonávat svojí práci, a proto jí zvládá pouze, když dělá přes čas. To samozřejmě vede k tomu, že dotyčný takzvaně vyhoří. Tato myšlenka mě donutila zamyslet se na tím, jak vlastně pracuji já a jestli i já nenahrazuji efektivní práci silou.
Haste co vás pálí! – Myšlenka na téma, že projekty, které budeme dělat budou zaměřeny na to co my samy chce. Co nás bude zajímat nebo trápit. Ostatní „nucené“ projekty budou horší na řešení, protože si nebudeme moci sami odpovědět, jestli to řeší tu danou problematiku, která nás „pálí“.
Není čas není omluva = zde jsem si uvědomil. Že čas je vždycky jen je někde jinde. Takže když se chci něčemu věnovat tak může, ale na úkor něčeho jiného (dívání na televizi, prokrastinaci, hodina ze spánku). To také může být indikátor toho, jak moc myšlenka je dobrá: když do ní nebudu chtít investovat čas, tak asi nebude tak revoluční, jak jsem si myslel na začátku.
Dělící čára v písku = zde jsem si vzpomněl na leading thoughts a jejich důležitost, protože kapitola mluví právě o tom, jak je důležité mít něco za čím si jdeme a čím můžeme obhajovat i jak si za tím jdeme. A bez toho se každá naše činnost dá jednoduše zpochybnit. I když to může způsobit rozdělení společnosti v názorech, jak se na nás budou dívat.
Exit strategie = není dobré myslet na to jak firmu ukončit nebo prodat. Tím se stane, podle autorů, že začneme dávat pozornost tomu, jak skončit, něž tomu co je pro firmu dobré.
Naše hranice = myšlenka že všechny naše výmluvy a hranice (málo peněz, času, atp.). Jsou vlastně výhody, které nás nutí myslet kreativně – hledáme jiné a úspornější řešení.
Myšlenka jednoduchosti = Zde nám autoři říkají, že je lepší se zaměřit, byť jen na polovinu produktu, který dotáhneme až do konce, než abychom se ho snažili rozšířit o všechny naše myšlenky a nápady. A i k tomu na kterou část se zaměřit, nám může pomoci další myšlenka. (dělat méně a pořádně).
začít v epicentru = Tato technika spočívá v tom, že si představíme, co vlastně chceme a jdeme až do jádra problému. Když už z této problematiky nemůžeme nic „osekat“, tak jsme narazili na jádro, kterému je potřeba dát nejvíce pozornosti Zde jsem si vzpomněl na projekt Prostě toasty a jaký mohl být jeho problém.
Zaměřit se na nadčasové hodnoty ne na Trendy (pomíjivé)
Tón máte v prstech – stejné nástroje se nerovnají stejné výsledky.
Prodávejte vedlejší produkty = využít "odpad" jako produkt. Mám znalosti jdu napsat knížku, udělat workshop, napsat na blog, (learning expedition), Učení (Možnost jak navázat vztah s publikem, důvod proč my jsme lepší než konkurence = vzbudit touhu po poznání kvality)
Spusťte to hned = stanovit si priority a osekat produkt tak aby byl kvalitní, ale abyste vše mohli stihnout v den 1. Vše ostatní lze dodělávat potom. (Ale neodfláknout)
Dělám smysluplnou práci? = Otázky k tomu abych specifikoval, co dělám a proč:
1. Proč dělám zrovna tohle?
2. Jaký problém to řeší?
3. Je to opravdu užitečné?
4. Vytváří novou hodnotu?
5. Dokážu tím něco změnit?
6. Jde to udělat i jinak? Jednodušeji?
7. Co můžu dělat místo toho?
8. Stojí to opravdu za to?
Nebát se závěrů
Zvýšení produktivity = zavedení samotářské zóny. Vyhradit si čas jen na sebe a potichu a vklidu pracovat, s nikým se nebavit. Toto uplatňuji až ve chvílích, když si stanovím, že něco musím udělat.
Porady jsou toxické = zde je myšlenka toho, že když se sejde 5 lidí na hodinovou poradu tak vlastně nemrháme 1 hodinou, ale 5ti hodinami. Zároveň tohle nekoresponduje s myšlenkou TA, která je na tomto konceptu založena. Ale jsou zde rady jak "poradu" zefektivnit: ¨
1. Nastavit si časovač. (Zazvoní a konec) TIMEBOX
2. Vždy si stanovit jasný program. Určení témat předem
3.Končit vyslovením řešení (závěr) a přidělit realizaci (a deadline)
Džudistické řešení = maximálně efektivní řešeni s minimálním úsilím
Nedělejte ze sebe hrdinu = pravidlo: když někomu trvá úkol déle jak dva týdny musí povolat na pomoc ostatní, aby přispěli svým názorem i řešením. Způsob řešení více jak jedním úhlem pohledu.
Nedostatek spánku => ztráta kreativity, začínáme myslet jednou cestou. Snížení pracovní morálky, ztráta motivace k řešení a uchopování velkých problémů. Podrážděnost, snížená trpělivost a tolerance.
Stanovování cílů – spíše více po malých kouskách a plnit je. Než stanovit si jeden velký, aby byl nedosažitelný. Stejně tak i s rozhodnutími. Menší rozhodnutí se lépe vrací zpět. U velkých se stává, že je zastře ego a nepřipustíme si, že jsou špatná.
Myšlenka kopírování: když budeme jen kopírovat, nebudeme se vyvíjet, protože nám může uniknout hlavní část a to, proč se tento postu třeba takto zavedl. Můžeme také sklouznout do úplné ignorace kreativity a nebudeme mít vlastní nápady, budeme závislí na tom co vymyslí někdo jiný a my tomu jen opětovně vdechneme život. A když si trošku projdeme tuto myšlenku, můžeme i vymyslet nápad, který bude ošetřen proti kopírování. Například, že do svého produktu vneseme kousek sebe sama, své myšlenky, názory, přesvědčení atd., tím si zajistíme svojí jedinečnost.
Typ reklamy – vymezit se jako: anti-... (Konkurence). Vyslovení nesouhlasu s postupy někoho jiného a otevřeně říct něco co si myslí víc lidí a tím je přilákat k sobě. Nemusí platit jen pro reklamu, ale i když se snažíme přesvědčovat.
Vykašlat se na konkurenci. Jen se inspirovat – hledat postupy, které dělá a proč. Bez proč znamená, že kopírujeme (ztráta kreativity) a až poté se rozhodovat jestli daný postup přijmout. Pobavilo mě přirovnání, že se budeme snažit být papežštější než papež.
Říkat ne je důležité, jen pokud máme důvod proč říct ne. A to ne jen z hlediska přehlcení se, ale i z hlediska například produktu, kde autoři popisují, že říkat ne zákazníkům znamená stát si za svými hodnotami, že produktu věříme my samy. Na druhou stranu nesmíme úplně odstřihnout to co si lidé myslí, ale jen pokud jich je většina.
Princip výborných nápadů: Výborné myšlenky mohou zchladnout a nemusejí být už tak super. Nesmíme také kvůli nim zapomínat na to ostatní. Občas je lepší si napsat nové nápady a nechat je odležet. Zároveň když na ty nápady zapomenu, tak ani nemusejí být tak esenciální, ale ty které se mi budou neustále připomínat. Tak přesně na ty bych měl brát zřetel. Důležité věci prostě nezmizí.
Funkční produkty nemusí být nutně sexy, musejí být použitelné k tomu co nabízí. Jednoduché a funkční. To ostatní až na druhé místo. Stejně tak i pro když děláme reklamy představit produkt takový jaký je a jak funguje než ho vychvalovat do nebe.
Publikum = nejvěrnější zákazníci a nejvíce potenciální zákazníci. Vrací se samo od sebe. Publikum nic nestojí a když se jim líbí co píšemo možná se jim líbí co prodáváme.
Otevřít zákulisí. Lidé uvidí váš příběh a začnou vás vnímat jako bytost ne jako firmu = jiný vztah. Jsme zkrátka zvědavý. Nechovat se jako robot, ukázat chyby a nedokonalosti. Hýčkat si je. Živé a uvadající květin jsou hezčí než umělé kopie. Ponechejte poezii ve všem, co děláte. Když je něco příliš nablýskané ztrácí to duši. (a lidé hledají nějaké ALE)
Tiskové zprávy = balast do přehlcených schránek novinářů. Lepší udělat něco navíc. Oslovit konkrétně, zavolat atp.
Články ve slavných časopisech jsou příjemné pro ego, ale bez efektu, kde by se lidé o vás mohli dozvědět. Navíc je jednodušší aby zde o vás napsali (jsou lačni po ochutnávkách).
Metoda drogových dealerů = silný produkt, který si můžou dovolit dát zadarmo a lidé si budou chodit pro další i s penězi. Produkt začne být návykový. Princip bezplatné verze na 30 dní zdarma. Pozor na to aby i potom bylo co prodávat a aby byl produkt opravdu tak silný aby si lidé chodili pro přídavky.
Co je marketing? = Všechno co děláme: odpovídání na hovor; odeslání e-mailu; jakékoli použití našeho produktu; každé slovo, které napíšeme nebo vyslovíme; každá reklamace nebo chybová zpráva; dárek jako pozornost podniku; každý zaměstnanec a jeho chování; každá faktura…
Trpělivost růže přináší stejně jako bohatství. Zapomeňte na úspěch vzniklí přes noc bez dřiny. Takový to scénář má většinou i rychlí konec.
Než na něco někoho najmu zkusím to sám. Naučím se něco nového, popřípadě a následovně i budu přesně (lépe) vědět koho vzít a koho na co hledat. Lépe se pak hodnotí kvalita práce když sám vím co obnáší. Nabírat až když je ve firmě více práce než osazenstvo zvládá a podepisuje se to na kvalitě. (Občas je i potřeba méně lidí, než si myslíme). Je také dobré nabírat pomalu a znát každého tak abychom se v prostředí cítili bezpečně i se svými názory a mohli každému říct bez obav své názory.
Léta praxe – nezjistitelné. Stačí rok na osvojení návyků. Zbytek je jen o tom jak se chce pracovat a o kvalitě práce (kvalita je důležitější než kvantita) to samé se vzděláním, kde nabíráme návyky, které můžou být spíš ke škodě. Psaní dlouhých suchých dokumentů (často jen proto aby aby se splnila stanovená délka) na úkor obsahu, který se tzv. Rozplizne. Dále používání působivých leč nicneříkajících slov. Zahlcení kvantitou na úkor kvality (mnohdy). Zkoušet zaměstnance a soudit podle činů.
Zdravá míra delegace. Je důležité delegovat, ale je i důležité něco dělat sám a nezdržovat ostatní na poradách. S tím souvisí samostatné manažerování. Lidé co zvládají řídit sami sebe.
Psaní jako popis osobnosti. Jasný písemný projev =jasné myšlení, dobrá komunikace a sdělení.
Uznat chybu a hlásit se k ní a vyvodit pro sebe důsledky. Nesnažit se ji zamést pod koberec, ale začít ji řešit. Přivlastnit si špatnou zprávu a informovat o ní zákazníky, předejdeme tak fámám a nepravdivým informacím. Omluva + vysvětlení proč a jak řešíme. Naslouchat a řešit co nejrychleji.
Kultura vznikne. Z činů a nejen ze slov. Když budeme žít hodnotami, vizí a misí tak se stanou naší kulturou.
Žít dneškem a zítřek nechat až na zítřek. Zaměřit se na problémy, které tu máme a nezaměřovat se jen na ty co mohou nastat.
Svoboda činů, respekt k tomu, kdo a jak svou práci dělá nesvazovat. Okolí ovlivňuje kvalitu práce. Důvěra v práci zaměstnanců ( drahé sledování "flákačů") nedostanete plných 8 hodin.
Pravidla vytvářet po opakujících se incidentech.
Psát tak jak bych mluvil já. Zanechat v tom svoji osobnost. Při psaní dokumentu se soustředit na to pro koho to píšu (konkrétně 1 člověka).
ASAP - Jen do stavu nouze, jinak je to umělý stres a možnost vyhoření. Hojným využíváním se vytrácí důležitost a určuje priority (Každé slovo s ASAP je prioritou).
S inspirací to jde snáz, ale netrvá věčně. Proto je potřeba začít co nejdříve.
Můj pohled na knížku:
Kniha je udělaná hodně poutavě, a to i graficky. Jsou zde podle mého názoru jedny ze základních myšlenek, co bychom jako podnikatelé měli dodržovat. Knížka mě donutila se zamyslet nad tím jak moc a jak efektivně pracuji. Jediné, co mi v knížce vadilo, bylo občas zavádějící nadpisy kapitol a opakující se myšlenky.
Myslím, že knížka mi dala náměty na produkty a způsoby jakým se dá obchodovat. Úplně si nejsem jist jestli všechny myšlenky jsou slučitelné s myšlenkami Team Academy.