Esej na knihu
Umění Ticha
Zážitek z cestování do nikam
Pico Iyer
Ticho.__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________Když jsem byla malá, měla jsem ticho ráda. Byla to pro mě chvíle, kdy jsem utíkala do svých snů - daydreaming. Přehrávala jsem si v hlavě nejrůznější scénáře, situace a rozhovory. Představovala jsem si, jak mluvím s ostatníma lidma o tom, co se mi děje nebo ještě víc často neděje, ale chtěla bych, aby se mi dělo. Žila jsem si tak vlastní druhý život ve své hlavě. Pak jsem najednou ticho přestala mít ráda. Vyhýbala jsem se mu, dokonce. Buď koukáním sledováním filmů, který mi částečně nahradily moje vlastní snění, nebo trávením času s mýma vrstevníkama. A tak jsem v průběhu let zjistila, že mi ticho chybí. Vlastně jsem docela narazila. Zjistila jsem, že se mi bez ticha těžko žije. Že občas jediný, co člověk musí vnímat je on sám.
Dnešní hektická doba s miliardou vzruchů všude kolem nás je fakt těžká. Všechno se děje tak hrozně rychle, že si podle mě nikdo z nás ještě dostatečně neuvědomuje, jak moc nám to ubližuje. Sociální sítě, reklama, informace ze všech stran, dostupnost všeho – člověk se vlastně nemusí ani zvednout z postele a někdo mu doručí domů oběd z Michelinky. Všechno máme na dosah ruky a málo z nás přemýšlí nad tím, jak se to k nám dostalo a jakou to má ve skutečnosti hodnotu. Ale to už je trochu jiný téma. :) Takže tohle všechno je pro nás přece hrozně super, protože my jsme teď tak moc zaneprázdnění. Nevíme, co dřív, bolí nás z toho hlava a máme úzkosti. Ještě, že máme Netflix, všechny ty appky a socky, protože that saves us. Před čím? Před tichem.
My si musíme na ticho dělat prostor. Kupovat si knížky o meditaci, jezdit na retreaty do přírody a do Indie za jogínama, jinak bysme se z toho zbláznili. Největší problém je v tom, že si neuvědomujeme, že na ticho si můžeme udělat čas vždycky. Každej den. Třeba hned teď. Vypni telefon a sedni si v tichu do svýho pokoje. A je to. Takhle. Moc. Jednoduchý.
Další největší problém (ano, vícero největších problémů) je v tom, že i když si to uvědomíme, jak je to ve své podstatě jednoduchý, je to vlastně hrozně složitý. Přesně proto, že toho máme tak strašně moc na práci. „Po třicetiletém výzkumu našich denních rozvrhů dva sociologové zjistili, že Američané ve skutečnosti pracují méně hodin než v 60. letech minulého století, ale mají pocit, že pracují déle. Příliš často cítíme, že jedeme na plný plyn, a přesto nic nestíháme.“1 A když přijdeme domů, tak šaháme radši po rozptýlení ve formě výše uvedené. Ještě abychom náhodou nemuseli poslouchat naše myšlenky, možný strachy a obavy a vlastně docela nepříjemný věci, který v sobě občas máme. :) Well, guess what? Všichni je máme. A čím dýl je v sobě budeš dusit tím horší to bude, až vyjdou na povrch. Protože Netflix tě nezachrání (ani Amazon Prime). „Nikde může být děsivé, i když je to destinace, kterou jste si sami zvolili; tam není možné najít úkryt. Když jste zamčeni uvnitř své hlavy, můžete začít šílet.“2 „Stínů, které si neseme uvnitř sebe, se nezbavíme jen tím, že od nich utečeme.“3
Jak si představuješ ticho? Já jako prostor, kterej si vytvořím sama pro sebe. Prostor, ve kterým nezatěžuju svoje smysly vzruchama, co mám kolem sebe. Čas, kterej trávím vracením se k sobě, místo ven do světa. „Nebe je tam, kde netoužíme, abychom byli někde jinde.“4 Jak často se ti stane, že se takhle cítíš? Ticho nám pomáhá se vrátit do tohohle stavu, kterej já osobně považuju za nejvíc přirozenej. Pico píše o tom, že když se vrátil po pobytu „v tichu“ do všedního života, cítil že svoje ambice, myšlenky, a dokonce sám sebe, nemusí brát tak vážně.5 Napadla mě spojitost s Pátou disciplínou od Senge. Není to to, co většina z nás potřebuje? Abychom se mohli vzdát svých starých návyků, přetvořit svoje mentální modely nebo se naučit systémovému myšlení? Těžko se nám to bude dělat, když budeme moc zahledění do sebe, neschopni se oprostit od svých zarytých představ a automatismů. Nebo vlastně, si je vůbec uvědomit.
A tak navrhuji v TAP udělat něco jako… „V Sillicon Valley dodržují každý týden jakýsi internetový šábes, během nějž vypínají většinu přístrojů od pátečního večera přibližně do pondělního rána už jen proto, aby si udrželi schopnost zůstat nad věcí a udržet správný směr, než se znovu připojí online.“6
Nebo… „Společnost General Mills v Minneapolisu má nyní v každé budově místnost vyhrazenou pro meditování“7
Nebo… „Výrobce počítačových čipů Intel vyzkoušel půl den ticha, kdy každé úterý na čtyři hodiny všech tři sta inženýrů a manažerů vypne telefony a nepřijímá e-maily, na dveře pověsí cedulku Nerušit a vytvoří tak podmínky pro „čas na myšlení“.“8
U nás v TAP si asi neuděláme několik meditačních místností a asi ani jednu, ale u těch ostatních.. Kdo se přidá?
1 Umění Ticha: Zážitek z cestování do nikam. Bratislava: Noxi, 2016., s.5. ISBN 978-80-8111-372-7.
2 Umění Ticha: Zážitek z cestování do nikam. Bratislava: Noxi, 2016., s.32. ISBN 978-80-8111-372-7.
3 Umění Ticha: Zážitek z cestování do nikam. Bratislava: Noxi, 2016., s.37. ISBN 978-80-8111-372-7.
4 Umění Ticha: Zážitek z cestování do nikam. Bratislava: Noxi, 2016., s.15. ISBN 978-80-8111-372-7.
5 Umění Ticha: Zážitek z cestování do nikam. Bratislava: Noxi, 2016., s.16. ISBN 978-80-8111-372-7.
6,7,8 Umění Ticha: Zážitek z cestování do nikam. Bratislava: Noxi, 2016., s.44 - 45. ISBN 978-80-8111-372-7.