esej na knihu
Vedení lidí a strategie v nejistých dobách
Sláva Kubátová
Někdy v březnu jsme se s týmem ocitli v trochu mrtvém bodě. Začali jsme řešit týmové dysfunkce a stanovili si nějaké akční kroky. Myslím, že jsme jádro problému úplně neodhalili. Akční kroky jsme nedodrželi a problémy se s náma táhly (táhnou?) ještě hodně dlouho.
Já osobně jsem viděla problém v tom, že nemáme stanoveny žádný cíle. Když člověk neví, kam jde, jak může dělat věci tak, aby mu dávaly smysl? Občas mi přijde, že V TAP jsme jako domorodej kmen, co se se spolu učí koexistovat. Kmen, co nemá žádnou hierarchii a systém, ale kde se lidi musí naučit spolupracovat, aby přežili. Ten bordel u nás vypadá občas podobně, jako když si doslova představíte lidi, co se z ničeho nic dostanou na pustý ostrov s holýma rukama. Můžou si ty lidi věřit? Můžou k sobě být upřímní? Kdo zajistí to, aby přežili? Budou všichni čekat, až se toho někdo ujme nebo přiloží všichni ruku k dílu? A k jakému vlastně dílu? Protože jak to asi bude vypadat, když má každý z nich v hlavě úplně jinou představu toho, jak by věci měly vypadat a jak se mají dělat? Je to úplně pochopitelný, protože jsme každej z nás úplně jinej člověk z jinýho zázemí, s úplně jedinečnou osobností. Spíš si říkám, jak můžeme očekávat, že si budeme rozumět? A proč se tak moc zlobíme, když tomu tak není? Je to normální. Chce totiž spoustu úsilí a práce, aby se lidi pochopili, domluvili a mohli jít po společné cestě. Ten problém tedy není v tom, že si nerozumíme, ale v tom, jak málo energie věnujeme tomu, abychom se k tomu porozumění dostali.
Můj pohled se za tu dobu trochu změnil. Ovšem ne v tom připodobnění k lidem z pustýho ostrova. Nevnímám už nepřítomnost cílů jako jádro problému. Nicméně, proto jsem poprvé vzala do ruky tuhle knížku. Kvůli strategii. Myslela jsem si, že nám to může jako týmu pomoct dostat se z těch otazníků, co se nám všem točily kolem hlavy k nějakému systému, který nám pomůže si dát věci do pořádku a začít fungovat.
Zjistila jsem, že strategie organizace je víc, než jenom plány a vize. Vlastně jsem zjistila, že je to obrovsky obsáhlý a dost těžko uchopitelný téma. Jak se teda nastavuje strategie ve firmě? To pořád zjišťuju. Nejdůležitější point mi přijde to, že je to neustálý proces. Ne něco, co se nastaví a pak to tak prostě je. To jsem si mimochodem na začátku myslela. V obrázku jde vidět, že kultura určuje směr strategii. A kultura se nedá vymyslet na papíře během jednoho odpoledne. Buduje se dlouhodobě a je potřeba se o ni starat. Musím si pořád připomínat, že jedna správná cesta neexistuje, a že je potřeba ty věci hlavně zkoušet a najít to, co je to pravý pro nás.
“Všechny změny systémů v organizaci by vždy měly mít jednoho společného jmenovatele a tím je právě kultura organizace dobře vyladěná na potřeby strategie.”
Zjistila jsem, že spoustu věcí z knížky z otázky strategie teď ještě nejsem schopná na projektech aplikovat (možná proto máme strategii v plánech až někde na konci studia). Náš projekt je ještě v plínkách, a tak se snažím najít správnou hranici mezi plánováním, použitím analýz a dalších podpůrných metod a mezi doopravdy „děláním“ samotného projektu. Čím dál víc mi přijde, že jsou tyhle metody přeceňovaný. Nebo aspoň pro nás teď ze začátku, když nemáme žádné zkušenosti. Možná je za stejný časový úsek lepší jít do věcí víc po hlavě, natlouct si a pak to udělat znovu a líp, než chystat a plánovat z 90% projektu a pak si natlouct stejně. Protože to, co si vymyslíme na papíře zavřený v tiimi je hezký, ale dost pravděpodobně to nakonec bude stejně jinak.
Větší část knížky se zabývá vedením lidí, ke které jsem se dostala chvilku po tom, co jsme s holkama založily ekokokobio. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí z oblasti historie vedení lidí až po současné styly vedení. Rozšířilo mi to hodně obzory, ale ve výsledku si uvědomuju, že jakým způsobem vede lídr svůj tým není a nemělo by být převzato z nějakých tabulek. Každý projekt, tým a situace je jiná, a tak jakým stylem lídr vede se bude odvíjet od těchto činitelů. A samozřejmě od jeho vlastní osobnosti. Mám na to asi takovýhle pohled: Cokoliv funguje a vyhovuje týmu a jejich záměru je správně (za předpokladu toho, že to neubližuje jejich okolí).
zdroj: KUBÁTOVÁ, Sláva. Vedení lidí a strategie v nejistých dobách. Praha: Management Press, 2012. Action Learning - praktický management. ISBN 978-80-7261-257-4.
