ČTYŘI DOHODY: CESTA K OSOBNÍ SVOBODĚ
Tuto knihu už jsem před několika lety četla, navíc jsem viděla několik představení Jaroslava Duška, přesto jsem si ji vybrala hlavně z toho důvodu, aby si na ni mohla potrénovat rychločtení na mindvalley s Jimem Kwikem.
Jak už název napovídá, kniha pojednává o 4 dohodách, které bychom si měli sami v sobě určit a dodržovat je. Nikdo nám nebude říkat: „Hej člověče, dodržuj je sakra!“, nikdo nad námi nebude mít bič, záleží jen na nás, jak moc chceme, aby se náš život posunul k lepšímu. Jak moc chceme být sami vnitřně šťastní a svobodní.
1. Dohoda: VAŽTE SLOVA
Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.
Slovo je nejmocnější nástroj, který jako lidé máme-můžeme pomocí něj vytvořit něco moc krásného a nebo naopak všechno zničit a zaklít člověka do konce života. Slovo je jako semínko, které se zaseje do naši mysli a stále sílí a sílí (např. Hitler, který v druhých zasel semínka strachu, toto semínko také stále sílilo). Je velmi podstatné, co komu říkáme, protože jedna věta toho může tolik zničit. V tom nejhorším naší sebedůvěru a důvěru v ostatní. Je potřeba být sám se sebou vnitřně v pohodě a věřit si. Pak nás jen tak nic nerozhodí. Slova také mají kouzelnou moc. Pomocí nich k sobě můžeme přitáhnout to, co si přejeme (viz Myšlením k bohatství).
2. Dohoda: NEBERTE SI NIC OSOBNĚ
Co druzí říkají a dělají, je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní vůči názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.
Pokud někdo vyřkne jedovatá slova proti mně, dává mi dárek, který nemusím přijmout. Můžu mu ten ošklivý dar nechat, ale rozhodně si ho nemusím od něj brát. Ten dar mi lidé nedávají kvůli mně, ale kvůli sobě! Jsou tak naprogramovaní a ochočení, není to jejich chyba. Mnohdy se nám ale stává, že tento dar je jako kámen, závaží na noze, které vláčíme neustále s sebou. A přitom je mnohem jednodušší nechat svou minulost za sebou. My máme volbu, zda kámen pustíme pryč od nás, nebo zda budeme stále věřit našim vnitřním hlasům, které nás srážejí neustále dolů.
Nikdy nemáme odpovědnost za činy druhých, neseme odpovědnost jen za ty své.
3. Dohoda: NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY
Spočívá to v tom naleznout odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikovat s ostatními tak jasně, jak nejlépe dovedete, abyste se vyhnuli nedorozumění, smutku a dramatům.
Tvorba domněnek není skutečná, přestože si myslíme, že je to všechno reálné. Pokud se nám nějaká domněnka vkrade do mysli, usadí se nám tam a začne dělat neplechu, sami jdeme proti sobě, protože i my budeme kopat kolem sebe a vysílat jed na ostatní. Proto je vždy lepší klást otázky než si vytvářet domněnky. Pokud si nejsem v něčem jistá, je lepší se prostě zeptat. Je dobré mít jistotu v tom, jak kdo co myslí. Často děláme chybu, že si myslíme, že každý vidí život stejně jako my a stejným způsobem jako my i myslí. Ale to je velká lež. Každý jsme originální individuality, a tak je to jen správně. Protože díky tomu je náš svět rozmanitější a můžeme se od sebe navzájem mnohému naučit.
4. Dohoda: DĚLEJTE VŠE TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDETE
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku-bude vypadat jinak když jsem zdravá a když jsem nemocná. Přesto je nutné dělat za všech okolností vše tak, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti sebe samých.
Tato dohoda je velmi důležitá a je téměř nadřazená těm ostatním. Pokud si řekneme, že budeme nějakou dohodu dodržovat a nepovede se nám náš slib splnit, nevadí to, je důležité si svou chybu uvědomit a mít jistotu, že jsme pro to udělali maximum. Nikdy nevíme, kdy přijde obětí anděla smrti a kdy je tady na zemi náš poslední den. Je proto nutné žít naplno, podle našich možností. Ale vědět, že více energie jsme už do dané aktivity dát nemohli. Jen tak se přestaneme litovat a soudit, že jsme mohli tohle nebo tamto. Pokud pojedeme na 100 %, tak budeme muset být sami se sebou spokojeni, protože více jsme už pro danou věc udělat nemohli.
Co si z knihy beru?
To, jak se k nám někdo chová (hezky či ošklivě) nezávisí pouze na dané osobě, ale také v mnohém na výchově a lidech, kterými se člověk obklopuje. Záleží, jak jsme byli ochočeni. Máme v sobě zakořeněné nějaké představy, které jsme přebrali od svých rodičů a ty je mají zase od svých rodičů. Jako děti nevíme, co je a není pravda, prostě a bezvýhradně svým nejbližším věříme. Jsou našimi vzory, takže by nás přeci neučili nic špatného. A oni vlastně neučí. Jen přeříkávají to, co se naučili a jak byli sami ochočeni. Není proto divu, že je velmi těžké se z tohoto cyklu vymanit a jít jinou cestou. Cestou sebedůvěry a třeba i 4 dohod, které jsou v knize popsány. Nedokážeme si ani uvědomit, jak moc svým milovaným dětem škodíme, když je za chyby trestáme. Cvičíme v podstatě své děti jako zvířátka. Trestáme je a odměňujeme, ale sami si nevzpomeneme, že to i nás samotných zanechalo dopad. Brzy se naučíme bát se říct jiný názor, než které říká naše okolí, protože se bojíme trestu. Navíc se naučíme věřit ostatním, že to, co říkají, je pravda. Když mi někdo řekne, že jsem nešikovná v malování, automaticky tomu uvěřím, asi tak stejně jako Exuepéry, když maloval hroznýše. Někdo nám řekne jed, odsoudí nás a my tomu uvěříme a sami se ještě několikrát odsoudíme. SAMI! To nám to ani nikdo nemusí připomínat. Jsme jediní živočichové, kteří se za jednu chybu stále a stále soudí a přitom 95 % představ zakořeněných v naší mysli jsou jen lži a my trpíme jen proto, že jim věříme. Musíme se naučit tyto lži a negativní dohody, které sami se sebou máme, rozbít. Říct jim NE! Musíme uzavřít nové dohody sami se sebou, protože ty jsou nejdůležitější. V těch si říkáme, kdo jsme, co cítíme, v co věříme. A právě k tomu, abychom rozbili naše špatné dohody, které nám berou energii, nám pomůžou 4 výše zmíněné dohody.
Odpouštění je jedinou cestou k léčbě. Mnohdy se nám totiž stává, že v sobě neseme zášť a nejsme schopni odpustit, ale my v sobě necháváme špatnou energii, která v našem těle vytvoří nemoc. Je zapotřebí odpustit všem (rodičům za jejich výchovu, protože oni za to nemohou, učitelům, protože žili v jiné době atd…) a hlavně sami sobě! Poté se objeví sebeláska a sebepřijetí, že jsme takoví, jací jsme. To je cesta ke skutečné svobodě.
Problém většiny lidí je, že ztrácejí kontrolu nad svými emocemi. Jsou to přitom emoce, které kontrolují lidské chování, nikoli naopak.
4 dohody a já:
Pomocí těchto dohod se snažím už nějakou dobu žít, ale vždy mi k jejich připomenutí pomůže nějaká životní situace, která mě má něčemu naučit. A já si čím dál tím častěji uvědomuji, jak moc jsou důležité a jak moc podstatné je se jimi řídit. Stále mi hlava nebere, pokud se pomocí jich někdo neřídí. Musí to lidem brát obrovské množství energie. Pomlouvat, domnívat se, co si o nich ostatní lidé myslí, nežít naplno nebo se urážet, protože má někdo jiný názor než já. Ale ne každý chápe, o čem je život. Že život je o tom, kolikrát za rok koukáme na hvězdy a nevnímáme svět kolem nás, kolikrát si všimneme maličkostí, kterých si jen tak někdo nevšimne, a nebo kolik lásky dáme svému okolí. Není to přeci o tom, zda vyhraji slovní válku nebo milion korun. Štěstí je totiž skryto v nás a nikoli ve věcech kolem nás. Ale on se to jednou každý z nás naučí, protože skutečné my je čistá láska.