Do nitra společnosti Apple – Jak skutečně funguje neobdivovanější firma světa, Adam Lashinsky
Proč jsem si knihu vybrala?
Četla jsem již knížku „Steve Jobs“, ale nebylo tam toho tolik o společnosti Apple. Vždy mě zajímalo, jak to u nich funguje, jelikož jsou se vším velké tajnosti. Také jsem se rozhodla rozšířit svou knihovnu o další knížky a tahle mi cvrnkla do nosu na internetu jako první.
Co mě v knize zaujalo?
Z knížky si odnáším pár poznatků. První poznatek určitě je, že esej musím napsat hned, jak knihu dočtu. Odložila jsem ji skoro na dva měsíce a teď už se mi blbě dává dohromady to, co si z knihy odnáším. Samozřejmě, ale vypíšu poznatky, které mě zaujaly a utkvěly mi v hlavě.
Dalším problémem vlastně je, že jsem si ani nezvýrazňovala tužkou, tudíž, když se k tomu vracím takhle po delší době, tak se to dává dohromady ještě hůř.
Slib mlčenlivosti
Víte, že ve společnosti Apple musí zaměstnanci podepisovat smlouvu o mlčenlivosti? Vlastně mě to ani nepřekvapilo, jelikož je to Apple a Steve Jobs. Spíš jsem se vžila do role zaměstnanců, kteří o tom nemohli ani mluvit pořádně s jejich rodinou. Většina zaměstnanců jdou do společnosti Apple zapálení, jelikož to byl jejich sen zde pracovat a silně o pozici usilovali. Zaměstnanci tu spolu tráví nejvíce času, ale jsou spolu i ve volném čase. A víte proč? Představte si, že se nemůžete s nikým jiným než se svými kolegy bavit o své práci, o zážitcích, které se tam udály, o pracovních úspěších, které v práci dokážete. Tak spolu tráví většinu svého času. Ve výsledku, celá společnost je jedno velké tajemství. Nikdo do teď pořádně neví organizační strukturu společnosti Apple. Vědí to pouze ti nejvyšší představitelé.
„Apple vypracoval složitý a znepokojující systém k udržení firemních tajemství. Točí se okolo konceptu obeznámenosti. Předtím, než se na zasedáních začne probírat jakékoliv téma, musí být jisté, že všichni zúčastnění byli s problematikou obeznámeni. To znamená, že byli zasvěcení do určitých tajemství. Bývalý zaměstnanec k tomu dodal: „Dokud si nejste jistí, že všichni jsou do daného projektu zasvěcení, nesmíte o ničem tajném mluvit.“ V důsledku této politiky jednotlivé týmy a projekty tvoří dílky celkové mozaiky. Pouze nejvyšší představitelé Applu vědí, jak tato mozaika vypadá jako celek. Připomíná to trochu jednotky partyzánského odboje, které také nedisponují informacemi o ostatních jednotkách, aby nemohly prozradit své spolubojovníky.“
K tomu mi zbývá jen dodat, že naše družstvo InviTAP nemá žádnou organizační strukturu. Snažíme se ji již nějakým způsobem udělat, ale asi to bude trvat delší dobu, než jsem si myslela. Prozatím jsme vyřešili zastoupení představenstva, kontrolního orgánu a finance. Na základě této knížky, jsme si alespoň stanovili, že se vedení bude scházet pravidelně alespoň jednou do měsíce, kde si předáme všechny informace a nalážitosti.
Smysl pro detail
Jeden z hlavních důvodů, proč jsou produkty s jablíčkem kvalitní, mají dražší cenu, ale za to si zákazníci dopřávají stále luxus. Apple je jeden z mála, který se drží své vize a produktů, které již měly veliký úspěch několik let zpět. Tohle mě naprosto nadchlo, přijde mi to geniální! Apple produkty jsou založené hlavně na designu. První se vymyslí, jak bude produkt (dejme tomu, třeba iPhone) vypadat. Vymýšlí se, jaké budou barvy, jakou velikost bude mít, jak bude vypadat displej, kde budou tlačítka, kde bude umístěn fotoaparát. A až se všechno tohle vymyslí a navrhne, poté se přechází na vnitřek produktu.
„Dobře navržené produkty přinášejí svým výrobcům záviděníhodné zisky jak vnitřního, tak vnějšího charakteru. Ziskem vnitřním je zajištění proudu talentu a zdrojů ve prospěch výrobků, které společnost dělá ze všech nejlépe. Navenek dobrý design signalizuje zákazníkům, že výrobci na nich opravdu záleží, což na oplátku vytváří pouto mezi značkou a zákazníkem."
A obal na produkty Apple?
„V mnoha společnostech by balení bylo, zejména v porovnání s komplexními a náročnými úkoly, jako je design softwaru nebo výroba hardwaru, záležitostí naprosto běžnou, které se takřka nevěnuje pozornost. V Applu tomu tak ale není. Ten vynakládá obrovskou energii i zdroje právě na způsob balení produktů. Balící místnost zabezpečená do takové míry, že je možné do ní vstoupit i z ní vyjít pouze pomocí příslušné čipové karty. K plnému pochopení toho, jak vážně vedení Applu bere tyto maličkosti, stačí vzít v potaz fakt, že obalový designér v těchto prostorách strávil několik měsíců prováděním jednoho z nejobyčejnějších úkolů – otevíráním krabic.“
Někomu tohle asi musí přijít jako naprostá banalita, ale mně to přijde naprosto geniální. Jak jinak zjistit, že je produkt dobrý a budou zákazníci spokojení? Vše testují, zkouší a zjišťují kvalitu produktu. Nejdůležitější je produkt a pak reklama produktu. To je to, kvůli čemu k nám zákaznici chodí a proč se vracejí. Vědí, že jsou kvalitní produkty, vědí, že se na nás mohou spolehnout a jsou spokojení.
Steve Jobs se také řídil pravidlem „Méně je více.“. To se týká hlavně aplikací. Když to porovnáme se společností, která vyrábí telefonní zařízení Samsung, nebo i jiné společnosti. Během několika let u jejich počítačů, telefonů přibyla spousta nových funkcí (kompas, kalkulačka, akcie, měření tepu, bitcoin, internet a spousta dalších zbytečných aplikací a funkcí). Apple se snaží do svých produktů přidat co nejméně nových, a hlavně nepotřebných věcí. Díky tomu se jejich produkty nesekají nebo nezpomalují.
„Proto je Miscrosoft Word plný funkcí, které uživatel nikdy nepoužije, zatímco počítače Macintosh fungují hned po vytažení z krabice a jsou ztělesněním jednoduchosti.“
Být pánem svých sdělení
Prezentace produktů musela být vždy smysluplná a velice propracovaná. Nepředávali nikdy až moc informací, ale tak akorát. Opět na to měli pouze jednu maximálně dvě osoby, které byly vždy u prezentace jejich produktů.
Další věc, co mě překvapila bylo, že název iPhone a iOS již existoval, ale ne pod společností Apple. Tyto názvy již patřily nějakou dobu Cisco Systems, obrovské společnosti ze Silicon Valley. Tahle společnost s Applem neměla nic společného. Cisco Systems vyrábělo zařízení, které umožňovala velkým firmám a telefonním společnostem připojení na internet. Steve Jobs si však umanil, že tento název bude jeho a že ho chce. Tak bylo po něm.
Volal osobně majiteli firmy, že ten název chce, ti ho však odmítli, jelikož názvy chtěli nadále používat. O pár dní později společnost Cisco obdržela další telefonát, ale tentokrát od právního oddělení Applu. Řeklo jim, že Cisco upustilo od používání této značky, což znamenalo, že společnost Cisco si nechránilo své intelektuální vlastnictví k užívání názvu.
I když je pro mě Steve velký frajer s mekám před ním klobouček, kam to vše dotáhl a čeho v životě dosáhl, vím že emaptie je potřeba. Je třeba se ji naučit ovládat a trochu naslouchat lidem.
Tajemství aneb Jobsovina
Tím, že celá společnost byla jedno velké tajemství, tak skoro všichni zaměstnanci nevěděli, na čem pracují jejich kolegové. Vše bylo hezky rozdělené: designéři dělali design, ajťáci dělali počítače, účetní dělala účetnictví. Pak tu byly ale tajné projekty. Uvedu příklad. Mělo se pracovat na novém iPhonu. Steve Jobs vytvořil dva týmy, které pracovali na stejném zadaní. A teď přichází ta Jobsovina. Ty týmy o sobě navzájem nevěděly. Ani jeden tým nevěděl, že je ještě nějaký tým druhý a pracuje na stejné věci jako oni. Jobs pak z výsledků obou týmu vyvodil jeden ucelený závěr, který byl naprosto perfektní a dával smysl.
Tuhle metodu jsem chtěla vždy zkusit při našem studiu a konečně se mi naskytla možnost. Když byl Birthgiving s panem Moulisem, tak se tým firmy InviTAP rozdělil na dva sub týmy. Týmy jsme rozdělili dle týmových rolí z Belbinova testu, aby to nebylo jen tak. Věděli jsme však o sobě. Jeden sub tým byl po šesti a druhý po sedmi, každý sub tým byl celou dobu spolu. Po seznámení se zadáním Birthgivingu každý sub tým začal pracovat od cca 9:00 ráno. Byli jsme domluvení, že celý tým InviTAP si zavolá v 17:00 a řeknou si své výsledky. Během dne se nám v sub týmech pracovalo naprosto báječně. Zažili jsme flow, byla sranda a přišlo nám, že jsme přicházeli s prezentací skvělého výsledku. Když jsme si však v 17:00 zavolali a prezentovali si naše řešení a nápady, došlo k potyčce a k nepochopení. Každý sub tým si jel to svoje a neposlouchali se navzájem. Nakonec jsme se snažili oba nápady ucelit dohromady a udělat rozumné řešení se smysluplným závěrem. V noci jsme tvořili prezentaci, ucelený text a nestihli se ani na tu prezentaci pořádně tak, abychom dokázali předat vizi všem ostatním.
Další den na dialogu jsme hledali problém pomocí metody „5x Proč“, kde jsme pochopili naše chyby a došli k závěru. Ponaučení tedy pro příště je, že práce ve dvou sub týmech bylo sice velice efektivní, ale zapomněli jsme na jednoho nestranného Steva Jobse, který pak musí naše nápady zkompletovat a udělat ucelený závěr.
