Tento film jsem si vybrala pro svou esej, jelikož mi přinesl mnoho nových vhledů a rozhodně stojí za to, abych o něm esej napsala. Film se svým zaměřením přesně zapadá do konceptu fashion managementu, který mě velmi baví.
Film se zabývá fenoménem dnešní doby: Fast Fashion. Ta se vyznačuje tím, že dodává nové oblečení rychle a levně. Obvykle máme 2 kolekce ročně: jaro/léto a podzim/zima. Ve Fast Fashion máme nové kolekce téměř každý týden – to je celkem 52 kolekcí za rok. A v každé kolekci máme levná trička za 100 Kč, které konzumní zákazník radostně nakoupí jako zběsilý. Jaká je ale opravdová cena trička? Podívejme se na dopady, které má Fast Fashion na svět:
Znečištění životního prostředí:
„Móda je dnes druhým největším průmyslovým znečišťovatelem na zemi hned po naftovém průmyslu.“
· Nebezpečné chemikálie, se kterými se v textilním průmyslu pracuje jsou vypouštěny do řek, které slouží v rozvojových oblastech i jako zdroj pitné vody.
· Pěstování geneticky modifikované organické bavlny má velmi špatný dopad na půdu, která je dlouhodobě poničena agresivními hnojivy, které se k pěstování používají. Takto poničená půda na obrovských bavlníkových polích nebude do budoucna dost možná schopna nic produkovat, jelikož nemá čas se znovuobnovit. Mimo jiné tuto modifikovanou bavlnu nosíme na našem největším lidském orgánu – kůži. Zatím bez následků, ale jak to bude do budoucna?
· Módní průmysl zatím nechápe (jelikož se masivně začal rozvíjet teprve od 50. let 20. století), že některé přírodní zdroje jsou vyčerpatelné a do budoucna to bude velkým problémem. Například výše zmíněné pěstování bavlny a znečišťování půd.
· Tuny a tuny textilu se vyhodí a velmi dlouho rozkládají na rozsáhlých skládkách. Práce s textilním odpadem zatím není dostatečně rozvinutá tak, aby se dal všechen zpracovat a tudíž recyklovat.
Dopad na lidský faktor:
· Dělníci v rozvojových zemích typu Bangladéš pracují za méně než minimální mzdu v nuzných podmínkách, žijí ve slumech a vzhledem k dlouhé pracovní době nemohou ani pořádně vychovávat své děti a jsou nuceni je nechat vyrůstat na venkově u příbuzných.
· Příklad, kdy je vše hnáno do extrému: Zhroucení budovy Rana Plaza na jaře 2013, kdy zemřelo přes 1000 dělníků. Tato budova dlouhodobě nesplňovala základní podmínky k tomu, aby se v ní mohlo vyrábět oblečení. Nikdo s tím ale nic nedělal.
Proč ale dělníci pracují v takových podmínkách a nemají naději na zvýšení mzdy? Proč existují takové Sweatshopy?
Rozvojové země potřebují, aby jim velké společnosti dávali práci, jelikož je to potřebné pro ekonomiku země. Pokud by ale měli dělníci žít slušně, museli by velké společnosti ubrat na svém profitu. Což je ale krok, který společnosti typu HM udělat nechtějí, a tak platí dělníci za takovou práci velkou cenu.
Z tohoto důvodu je i velký tlak na majitele továren, kteří stále musí čelit tomu, aby výrobek udělali levněji a levněji. Nemohou si dovolit odmítnout, jelikož jinak velké společnosti prostě přesunou svou zakázku jinam a to by bylo pro továrnu nepředstavitelné.
Kam se poděla zodpovědnost?
Velké společnosti se vyhýbají zodpovědnosti, respektive nemají v podstatě zodpovědnost za to, jak továrny, kde vyrábí jejich oblečení znečišťují okolí. Nemají v podstatě ani zodpovědnost za to, kolik mají dělníci vypláceno a v jakých podmínkách pracují – podmínky k jejich práci jsou neustále porušovány. Zodpovědnost zmizela, je důraz pouze na levnou, rychlou výrobu a velký profit.
V jednom z rozhovorů bylo řečeno, že je třeba změnit systém. Jelikož pokud se zaměříme na jednu konkrétní věc, systém se pouze přesune a bude fungovat na jiném místě úplně stejně. Musíme změnit systém toho, jak nakupujeme oblečení, protože to je základní předpoklad toho, že se změní i to, jak se oblečení vyrábí.
Pro konzumenta to znamená vědět, že:
· Reklama je druh/kategorie propagandy a silně nás ovlivňuje.
· Oblečení by se mělo přesunout z kategorie spotřebního zboží do kategorie zboží dlouhodobého užívání (jako například auto).
· Levné oblečení z klasických řetězců znamená nekvalitu a podhodnocení práce dělníků, kteří ho vyrobili.
Co s tím?
Pro mě osobně toto zjištění o Fast Fashion a celkově o současném módním průmyslu znamená:
· Změna systému u mě jako jedince – nepodporovat velké značky typu HM, Forever 21, Zara atp.
· Podpořit lokální tvůrce v Česku – zaplatit více za oblečení, které nám vydrží. Udělat z oblečení výrobek, který je určen k dlouhodobému užívání.
· Podporovat povědomí o tom, že budeme vědět, kdo vyrábí naše oblečení.
· Nákup oblečení se second handů.
Pro mou vlastní budoucí značku se tím inspiruji hlavně z hlediska budoucí konkurenční výhody, kterou by mohlo být:
· Česká výroba – lokálnost, transparentnost, podpora módního průmyslu v ČR, znalost člověka, který výrobek ušije (a za jakých podmínek) = blízkost k zákazníkovi, podpora budování našeho vztahu.
· Šití kvalitních kousků, které dlouho vydrží – podpora slow fashion, která se stává více a více moderní a dostává se do povědomí široké veřejnosti.