Konec Prokrastinace
Začal bych tím, že toto je ta nejvíc aktivní kniha co jsem kdy četl. Co to znamená aktivní kniha ? Aktivní kniha je kniha u které jde o dělání a ne o čtení. Jsem přesvědčen, že pokud tuto knihu budete vyloženě jen číst tak vám nedá skoro nic, ale pokud budete nástroje knihy implementovat do svého života může vás neskutečně posunout jako to bylo u mě. Prokrastinace totiž není lenost, ale neschopnost přemluvit sami sebe dělat činnosti, co bychom chtěli nebo měli dělat. A pokud dokážeme s prokrastinací bojovat, náš potencíál úspěchu se zvětšuje.
Mnozí lidé vám v dnešní době můžou říct, že vše nechávají na poslední chvíli, protože jsou více výkonní pod stresem. Před čtení této knížky jsem byl jeden z nich, ale jakmile jsem nástroje z knížky začal používat v praxi tak jsem pochopil, že pokud budu s prokrastinací bojovat, moje výkonnost bude ve všech částech mého života vyšší než kdybych vše nechával na poslední chvílí.
Hlavní myšlenka knížky je systém osobního rozvoje, pomocí kterého můžeme bojovat proti prokrastinaci. Autor systém osobního rozvoje rozděluje na čtyry části: Motivace, Akceschopnost, Výstupy a Objektivita. U každé části nám autor nejdříve nějaké základní informace a pak hlavně nástroje, s kterými se v dané věci můžeme zlepšit.
Motivace
Myšlenka, která se mnou nejvíce rezenovola v této kapitole byla o tom abychom si nedávali určité cíle, ale naopak si užívali proces. Cíle totiž můžou být nebezpečné v tom, že jakmile je splníme potřebujeme si dát nový cíl. A pokaždé co cíl splníme máme krátko dobou radost, která rychle vyprchá. Problém je, že na cestě za cílem radost nezažíváme. Proto se musíme stanovit osobní vizi. Ta se totiž nezaměřuje na cíle, ale na cestu. Osobní vize je první nástroj knihy. Popisuje činnosti co by člověk chtěl ve svém životě dělat. Díky nedosažitelnosti vize se člověk nežene nekonečně za dalšími a dalšími cíli. Díky tomu je pak člověk spokojenější. Je tedy nesmírně důležité si sepsat osobní vizi. Autor nám dává 4 kroky jak se k ní snadněji dostat: 1. Osobní SWOT analýza 2. Seznam osobních úspěchů 3. Analýza motivujících činností 4. Beta-verze vize.
Akceschopnost
Jak poručit a poslechnout se ? Musíme se naučit seberegulaci. Autor znázorňuje člověka jako dva nezávislé tvory: Emočního slona a racionálního jezdce. Seberegulace je schopnost jezdce řídit slona. Kognitivní zdroj je energie jezdce, která se při každé seberegulaci snižuje. Když se kognitivní zdroj vyčerpá tak jedinec přechází do neproduktivní fáze, kde se už řídí pouze emoci. Kognitivní zdroj lze během dne doplňovat. Jeden způsob je si vyjít na procházku, klidně jen 3 minuty, bez jakéhokoliv telefonu nebo něčeho co by nás dráždilo. Sám jsem tuto metodu začal používat a musím uznat, že na mne opravdu funguje. Pokaždé když už jedné aktivita mám plné zuby tak si prostě na pár minut vyjdu sám ven a hned se mi vrátí moje produktivita. Další způsob jak ukočírovat slona je učení se návyků. O tohle téma už se zabývám několik let a hned mi systém autora začal dávat smysl. Nástroj z knížky pro tvoření návyků se jmenuje buzer-lístek. Na první pohled se může zdát, že to je jen klasický papír na záznam progrese zvyků. Je tu ale jeden veliký rozdíl a to je určení si minima. Minima toho co musíme udělat aby jsme si mohli zapsat, že tento zvyk za tento den máme za sebou. Určení minima je z důvodu, že si často lidé dají složité a velké zvyky, které po pár týdnech přestanou dělat. Na zvyky se, ale musí po malých krocích. Například já jsem se chtěl udělat zvyk, abych každé ráno chodil běhat. Jako minimum jsem si dal 3 minuty běhu. Je to opravdu skoro nic a když dojde na moment kdy se mám rozhodnout jestli chci daný zvyk vykonat tak kvůli tomu, že minimum je tak malé nemusím použít tolik kognitivního zdroje.
Další nástroj na akceschopnost je ToDo-Today. Funguje velmi jednoduše. Večer si napíšete co vše budete dělat následující den. Napíšete tyto všechny věci náhodně umístěné na papír. Poté zakroužkujete různé věci podle jejich priority. Červená pro - musím udělat ten den, Modrá - bylo by hezké to udělat dnes, ale když se to dnes neudělá tak se svět nezboří, Zelená - pokud toto neuděláme nic se nestane. Poté si uděláme šipky z jednoho políčka na druhé jak celý ten dnes budeme dělat věci po sobě. Uděláme si takovou mapu dne. Z osobních zkušeností musím uznat, že takovýto plán dne mi stokrát zlepšil produktivitu jak v mém byznysu tak v mém osobním životě. Nedokážu si představit produktivní den bez ToDo-Today. Jen párkrát jsem ToDo-Today vynechal a všechny tyto dny byly vysoce neproduktivní.
Výstupy
V dnešní době se všichni soustředíme na negativní informace, i přes to že průměrná životní úroveň nikdy nebyla vyšší. Náš mozek ale automaticky reaguje silněji na negativní informace než na ty pozitivní. Člověk pak začne ignorovat ty pozitivní a začne být nespokojený. Musíme se tedy naučit přeorientovat náš pohled na negativních podnětů na neutrální nebo i pozitivní. K tomu nám pomůže nástroj inner-game. Autorova filozofie inner-game spočívá v tom, že na negativní podmět máme svobodu reakce. Musíme si uvědomit, že z chyb se učíme nejvíc a bez nich by jsme se nikdy nedostali tam kde jsme teď. Díky selhání se dostáváme do learning-zone. Hlavní je že jsme se pokusili udělat krok vpřed a nakonec nezáleží na výsledku, ale pokud jsme do toho dali 100% snahy. Sám inner-game používám a hned jakmile selžu tak si řeknu, že hraju inner-game a hned se na to dívám o dost více pozitivně. Další nástroj je flow-lístek. Je to asi nejjednodušší nástroj, ale i tak dělá obrovské rozdíly. Flow-lístek funguje tak, že každý večer si napíšeme 3 zajímávé nebo pozitivní věci co se nám ten den staly. Toto nás nutí se soustředit na pozitivní aspekty našeho života a to nás dělá spokojenějším. Sám flow-lístek používám a díky němu se opravdu koukám na minulost více pozitivně.
Objektivita
Jak se naučit vidět naše nedostatky ? Náš mozek se rozhoduje podle mentálních modelů. Mentální modely jsou představy o tom jak svět funguje a to že nějakému věříme neznamená, že je pravdivý. Pokud se chceme rozvíjet musíme najít oblasti ve kterých objektivní nejsme a zlepšit je. Například každý jsme měli ve škole spolužáka, který vždy řekl nějaký extrémně trapný vtip a každý se tomu zasmál. Tento spolužák si, ale myslí, že se všichni smění jeho vtipu, i když v realitě se smění jak je ten člověk trapný. Takovýto člověk si může celý život myslet, že je opravdu vtipný. Proto musíme s neobjektivitou bojovat. Hlavní způsobem je vzdělávání se ze zdrojů postavených na kvalitních faktech. Také musíme zpochybňovat vlastní intuici a dogmata.
Tato knížka mne opravdu posunula daleko, ale je o to nástroje z této knížky používat v praxi a né jen knížku číst.