Tuto knížku jsem poprvé četl zrovna v situaci, když jsem zrovna o jeden takový svůj Sýr přišel. Bylo pro mě velmi náročné si tento fakt připustit a odvážit se hledat dál. V podstatě jsem dělal všechny chyby, které jsou popsány v této knize.
Poté co jsem si našel svůj sýr, tak jsem si na něj velmi rychle zvykl. Začal jsem ho považovat za samozřejmost, která postupem času přerostla v závislost. Začal jsem na něj lpět. Byl pro mě tak samozřejmý, až jsem si ani nevšiml, že se začal měnit a ubývat. Když najednou zmizel, tak jsem byl velmi překvapený, vůbec jsem nevěděl co mám dělat. Všechno pro mě přestalo dávat smysl, můj sýr byl smysl mého života, co teď bez něj dělat?
Strašně dlouho jsem se ujišťoval že tam opravdu není. Bylo tak těžké ho najít, nedokázal jsem si vůbec představit, že bych ho měl hledat znovu. Paralyzoval mě strach z něčeho neznámého. Měl jsem rád, když byli věci na svém místě. Měl jsem rád svou jistotu. Nerad jsem vystupoval z bezpečné zóny. Říkal jsem si, “Co když ho nikdy znovu nenajdu?”.
Je lehké zlenivět a zvyknout si na to že máme svůj sýr. Přestat se snažit, protože v něm máme jistotu. Je také velmi lehké se na něm stát závislí a nevšimnout si že se něco mění. Popírat situaci a nepřipustit si, že se něco změnilo. Naopak je těžké přemoct vlastní strach a začít hledat dal. Nebýt myslí zakořeněný jen na jednom místě. Častokrát je strach tak silný, že brání v jakékoli činnosti. Když ho ale překonáme, uvědomíte si chyby a poučit se z nich, tak vás odmění. Něčím novým, o čem ještě nevíte, ale něčím určitě.
Kniha velmi přesně a trefně popisuje proces, kterým spousta lidi prošla nebo prochází. Je velmi čtivá a i přestože nepřináší nic nového, tak je určitě dobré si to připomenout. Díky své délce, je velmi krátká, se to připomíná velmi lehce. Poprvé po přečtení mi velmi dobře hrála na city a moc se mi líbila. Když jsem jí teď četl podruhé tak jsem se přistihl při tom, že jsem přeskočil asi polovinu knížky a stejně mi dávala smysl. Myslím si, že jde krásně shrnout do nápisů na zdi, hlavně v “pokynech na cestu”.
Matouš Perla