Lídři jedí poslední
Proč některé týmy drží pohromadě a jiné se rozpadají
Simon Sinek
K přečtení této kniha mě motivovala vize, kterou jsem si přečetl na její vazbě:
„Představme si svět, kde se lidé ráno probouzejí s chutí jít do práce. Kde přes den cítí, že jim ostatní důvěřují a oceňují je. A domů se vracejí s pocitem naplnění.“
Když jsem si tuto vizi přečetl poprvé, zamyslel jsem se nad jednou ze svých pracovních zkušeností ve větší organizaci, kterou jsem si porovnal s tím, jak funguje TiimiakatemiaR (TA).
Zatímco ve firmě je viditelný rozdíl mezi vedoucími a řadovými zaměstnanci, kteří k sobě chovají značnou averzi, a to se odráží na výsledcích celé společnosti, kdy každý pracuje pouze ve vlastním zájmu a fungování firmy jako celku nikoho nezajímá, v TA fungujeme jako jeden tým, který se vzájemně motivuje a dosahuje společných výsledků (máme ale pořád na čem pracovat!).
Po přečtení prvních pár stránek, kde autor vysvětluje, co je to kruh bezpečí a proč je vlastně tak důležitý, jsem si uvědomil, že mé zamyšlení bylo pravdivé a pokoušel jsem si vzpomenout na další příklady, kdy jsem narazil na tým, jehož lídři pracují na dodržování již zmíněného kruhu. Jako první mi vyskočila střední škola, kterou jsem vystudoval. Vedení zde má skvělý vztah nejen se všemi zaměstnanci od nejvýznamnějších pedagogů, přes běžné učitele, po recepční a uklízečky, ale také se studenty, kteří jsou ochotni trávit ve škole i svůj volný čas, aby mohli vytvářet prostředí a atmosféru, ve které se budou cítit dobře a setkávat se s lidmi se stejnými zájmy, což vede k naplnění vize a výborným výsledkům školy jako celku (po spojení této zkušenosti v souvislosti s poznatky z knihy jsem si uvědomil opravdovou důležitost týmové vize).
Když lidé musí čelit nebezpečím uvnitř organizace, samotná organizace se stává zranitelnější vůči nebezpečím zvenčí. K vytvoření kruhu bezpečí je zapotřebí ctít uvnitř společnosti základní lidské hodnoty. Správný lídr nesmí vnímat zaměstnance jen jako čísla. Musí dbát o to, aby každý měl možnost rozvíjet svůj talent, musí vést organizaci k dosažení společné vize a pokud se firma ocitne v nepříznivé situaci, musí se postavit za zaměstnance a s jejich pomocí dovést organizaci zpět k úspěchům. Pokud bude lídr svým zaměstnancům důvěřovat, budou oni důvěřovat jemu a nechají se vést jakýmkoliv směrem s vírou, že společně překonají jakoukoliv překážku. Pokud bude ale lídr pracovat jen pro své vlastní blaho a zaměstnance vnímat jen jako čísla, tak může organizace sice nějako dobu fungovat, ale nikdo v ní nebude šťastný
a stejně jako lídr i všichni ostatní budou pracovat jen ve vlastním zájmu.
V souvislosti s kruhem bezpečí mě velice zaujal příběh se čtyřmi voly a jedním lvem. Když na pole, kde žili čtyři voli, přišel jeden lev a pokusil se je napadnout, voli vždy drželi při sobě a lev se pokaždé setkal s rohy jednoho z nich. Jednou se ale voli rozhádali a každý se odešel pást do jednoho rohu pole. Lev postupně napadl jednoho po druhém a postupně skoncoval se všemi.
Dále jsem v knize objevil pojem E.D.S.O., který popisuje sobecké a nesobecké chemikálie, které můžeme všichni nalézt sami v sobě. Autor zde popisuje, k čemu tyto chemikálie slouží a jak je můžeme využívat.
V poslední části knihy se můžeme dočíst o pěti lekcích vůdcovství, kterými jsou:
1. jaká je kultura, taková je společnost,
2. jaký je vůdce, taková je kultura,
3. na charakternosti záleží,
4. na přátelích záleží,
5. veďte lidi, ne čísla.
Názor na knihu:
Z hlediska obsahu zde autor používá spoustu příběhů, ve kterých popisuje funkční a nefunkční organizace. Tyto příběhy jsou sice velmi dobře popsané a vysvětlují důležitost kruhu bezpečí, ale dost často jsou si osudy společností velmi podobné, a tudíž mi přišlo čtení některých příběhů zbytečné.
I přes mou menší nespokojenost s obsahem jsem ale velmi rád, že jsem si knihu přečetl. Mým snem je stát se úspěšným manažerem a vést tým úspěšných, ale především spokojených lidí. V tomto ohledu jsem si uvědomil důležitost několika faktorů, které mě mohou dovést nejen ke spokojenému pracovnímu, ale i osobnímu životu, což spolu dost úzce souvisí.
V knize jsem našel nejen zajímavé příklady toho, jak fungují nebo fungovali nejúspěšnější společnosti v našich dějinách, ale také spoustu postřehů, díky kterým mohu opět o něco rozšířit svůj pohled na fungování lidské společnosti.
Knihu bych doporučil přečíst nejen těm, kteří by jednou chtěli podnikat, pracovat jako manažeři nebo ředitelé velkých organizací. Přečíst by si ji měl každý, kdo se chce do větší míry zamyslet nad svým životem a nad tím, jakým způsobem pracuje on a jeho kolegové ve společnosti, ve které působí, jelikož zde může nalézt odpověď na jednu z nejčastěji pokládaných otázek, a tou je: proč?.
