Malý princ
Mé první setkání s knihou Malý princ bylo už hodně dávno, když jsem ji dostal od své matky k mým 10-tým narozeninám. Tehdy si pamatuji, že jsem se těšil na krásnou pohádku o princi, který cestuje po planetách a s chutí jsem začal číst avšak nikdy jsem knihu nedočetl. Nebyla to totiž pohádka pro děti, jak si většina lidí může myslet, ale příběh k zamyšlení. O několik let později jsem knihu vzal podruhé do ruky a doufal jsem, že tentokrát se mi příběh zalíbí a najdu v ní to, co mnoho lidí popisuje při četbě Malého prince, ale opět jsem knížku nedočetl. Celý ten děj na mě působil divně a nedokázal jsem se absolutně soustředit. A teď, když jsem knihu viděl na seznamu četby, jsem ji vzal do rukou naposledy a moc jsem si přál knihu dočíst. A podařilo se.
Tento nadčasový příběh Malý princ začíná tak, že se autorovi tohoto příběhu porouchá při svých pravidelných letech jeho letadlo. Přistane proto v africké poušti a jelikož u sebe nemá žádné nářadí, pouští se do opravy sám. Hned ale při prvním úsvitu letce probouzí zvláštní hlásek: ,,Prosím, nakresli mi beránka,, a tak začíná jeho rozmluva s malým princem.
Během opravy jeho porouchaného letounu si povídají o všeličem. Malý princ vypráví letci o jeho podivuhodné pouti během jeho cestování po vzdálených planetkách a popisuje setkání s různými lidmi. Některá setkání byla zvláštní, třeba setkání s králem, který chtěl vládnout a neměl komu, jen hvězdám nebo pijanem, který pil, protože se styděl za to, že pije a chtěl na to tímto zapomenout. Nejzajímavějším setkáním pro malého prince bylo setkání se zeměpiscem, který mu poradil, ať navštíví Zemi. Ve svém vyprávění popisuje dobro a zlo, přátelství a krásu, pravé štěstí a odpovědnost za ty, které máme rádi. Malý princ letci povídal také o své planetě, o květině, kterou má rád a musí jí chránit anebo jak si ochočil lišku. Takto si malý princ s pilotem povídal sedm dní, poté se rozloučili a malý princ se vrátil zpátky na svoji rodnou planetu.
Malý princ je zvláštní sám o sobě, působí rozumně, ale zároveň je nesmírně zranitelný a jeho naivní pohled na svět se může zdát úsměvný. Je milý a slušný, zdvořilý, lehce se však dokáže vyvést z míry, přesně tak, jak to dělají děti.
Během čtení mě několikrát napadlo, jestli bych obstál v očích Malého prince a stal se jeho přítelem. Nejsem si jist, zda bych dokázal vykřesat něco víc než dospělácký pohled život a našel v sobě trochu fantazie, empatie a dětské naivity. V dnešní době to totiž není vůbec jednoduché a já jsem rád, že jsem se díky této knihy mohl na chvíli vrátit do dětských naivních let a trochu se oprostit od dnešního světa.
">