Příběh
Děj se pravděpodobně odehrává ve 20. století. Exupéry vzpomíná na dětství, jak se pokoušel kreslit hroznýše trávícího slona. Všichni dospělí si mysleli, že je
to klobouk. Příběh začne v poušti, kde pilot se svým letadlem ztroskotá. Když se snaží vymyslet nějaký způsob, kterým by mohl letadlo opravit, najednou se u něj z ničeho nic objeví malá postava chlapce – Malý princ. Poprosí pilota, aby mu nakreslil beránka. On ho kreslí znovu a znovu, protože se princi pořád nelíbí. Nakonec mu nakreslí bedýnku, ve které má beránek být. S tím je Malý princ spokojený. Stanou se z nich přátelé.
Princ vypráví pilotovi o svém dobrodružství a o své planetce B 612, odkud přišel. Povídá mu o květině, která je moc krásná, ale namyšlená, přesto ji má moc rád. Květina si myslí, že je jediná svého druhu. Ukáže se však, že i ona má city. Malý princ se chystal odejít z planetky a ona mu prozradila, jak moc ho má ve skutečnosti ráda. Na jeho planetce jsou sopky, které musí Malý princ pořád vymetat, a rostou tam baobaby a on je pravidelně vytrhává. Kdyby to jednou neudělal, tak se rozrostou
po celé planetě, a protože je moc malá, mohly by ji roztrhnout.
Jakmile princ opustí planetku, čeká ho několik dobrodružství. Setkává se na ostatních planetkách s několika lidmi. Na jedné planetce potká krále, který by všem rozkazoval, ale rozumně. Na druhé zase Domýšlivce. Ten chce být všemi obdivován – i Malým princem. Na třetí z planetek bydlel Pijan, který chce zapomenout na to, že se stydí za to, jak pije … a proto pije. Na čtvrté bydlí Byznysmen, který jen pořád pracuje a počítá hvězdy, které údajně patří jen jemu. O nic jiného se nezajímá. Pátou planetu obývá Lampář, který je věrný svému rozkazu, ale protože se u něj den s nocí střídá za jednu minutu, nemůže si odpočinout. Na obrovské - šesté planetě bydlí pan Zeměpisec, věnuje se jen mapám a myslí si, že je nejdůležitější ze všech. Sedmou planetou, kterou navštívil, byla Země. V poušti se potkává s hadem
a on mu řekne, že když se od něj nechá uštknout, vrátí ho na planetu, odkud přišel. Potká taky květinu a ta ho navede směrem k lidem. Zahlédne ale lišku,
kterou si ochočí. Liška pláče když princ odchází, ale připomíná jí ho obilí, které má stejnou barvu jako jeho vlasy. Všechny své zážitky chlapec sdělí pilotovi.
Na poušti jsou už osmý den a dochází jim voda. Malý princ něco chystá,
ale nechce to příteli říct, tak ho pošle opravovat stroj. Další den pilot zahlédne chlapce, jak sedí na zídce a povídá si s hadem. Domlouvá si svůj odchod ze Země. Oba přátelé jsou z toho smutní. Malému princi i pilotovi bude ten druhý moc chybět. Malý princ se nechá uštknout hadem a jeho duše opustí Zemi. Když se pilot vrátí na místo, kde se to stalo, jeho tělo už tam není. Konec příběhu se odehrává po šesti letech. Vždycky, když se pilot zadívá do nebe na hvězdy, vzpomene si na svého drahého přítele. Vzpomene si na Malého prince.
Hlavní myšlenka a tematika
Exupéry poukazuje na typy lidských povah, dětskou povahu a fantazii. Na tomto díle se odráží jeho nespokojenost se soudobou společností. Kritizuje špatné lidské vlastnosti – materialismus, ješitnost, sobectví, uspěchanost, faleš apod., na druhé straně však vyzdvihuje dobré lidské vlastnosti – láska, upřímnost, lidskost. Snaží se lidem porozumět a odkazuje na hodnotu přátelství.
Co se mi na knize líbí a co jsem si z ní odnesla?
Malý princ je psaný formou pohádky, takže se lehce čte. Kniha mě baví, četla jsem jí už asi po šesté. Líbí se mi, že je určená pro každého – ve čtenářských denících jsme ji měli už na základní škole, na střední jsme si ji mohli vytáhnout u maturity a nezapomíná se na ni ani na vysoké. Jako první, co udělám pokaždé, když tuhle knihu dočtu, je to, že se zamyslím sama nad sebou – nad svými nedostatky, svojí povahou a svými stinnými stránkami. Vždycky přijdu na něco nového. Sama občas na věci příliš spěchám a pak si vzpomenu na část příběhu, kdy Malý princ potkává Výhybkáře. Myslím, že kdo nepřečetl Malého prince, jako by nebyl. Když se poohlédnu za časem, který už jsem strávila v TAP, připomíná mi to průběh dialogu – snažíme se porozumět jednání a chování druhých, každý z nás má unikátní povahu a všichni mají odlišné názory. Na věc se snažíme dívat očima ostatních, mnohdy se nám to vůbec nedaří. Co je ale hlavní je to, že to nikdy nesmíme přestat dělat.
