Mnich, který prodal své firrari – Robin S. Sharma
Tuto knihu jsem si vybral na základě doporučení, abych se pokusil vylepšit svou duševní hygienu. Hned na začátku musím napsat, že myšlenky a techniky, které jsou v knize zobrazeny dávají smysl a duševní hygienu také vnímám jako svůj každodenní rituál, ale mě tyto způsoby nevyhovují a preferuji duševní odpočinek v podobě sportu, poslechu hudby a procházek se psem, kdy si odpočinu od všech všedních starostí, mám čas chvíli jen sám na sebe a nemyslím téměř na nic jiného.
V první části knihy vypráví mladý advokát John o svém kolegovi Julianovi Mantle, který byl jedním z nejúspěšnějších advokátů USA. John popisuje Juliana jako právníka, který svému oboru rozumí více než kdokoliv jiný, v soudní síni je téměř neporazitelný a když zrovna nespí, tak pracuje na svých případech nebo čte nové zákony a literaturu o právu. Večery trávil Julian v drahých restauracích, kde se stravoval především steaky a noci propil s přáteli v barech a na večírcích. Tento způsob života na něj však později dolehl a Julian zkolaboval přímo v soudní síni, kdy dostal během obhajoby infarkt. Poté se Julian rozhodne prodat veškerý svůj majetek, včetně červeného ferrari a vlastního ostrova a bez toho, aniž by o něm měl kdokoliv jakékoli informace, odlétá na tři roky do Indie. Podle mě je workoholismus jedním z největších problémů dnešní aktivně pracující generace a sám to pozoruji na svých rodičích, i když samozřejmě ne v takové míře, jako tomu propadl Julian. Důvodem je rychlost a nátlak dnešního světa, který nutí střední třídu vydělávat co nejvíce peněz, aby splatila všechny poplatky, hypotéky, nakoupila základní potřeby a ještě měla možnost sem tam jet někam na dovolenou a od toho všeho si na chvíli odpočinout.
Julian trávil nějaký čas v jedné vesnici v asijských Himalájích, kde se učil základům buddhistického umění. Jeden z předních představitelů zdejšího chrámu měl podobný osud jako Julián, což je hodně sblížilo. Julián se od mnicha dovídá legendu o mniších ze Sivany, kteří se nachází uprostřed Himalájí a podle něj znají klíč k věčnému štěstí, ale po spoustu generací o nich nikdo nic neslyšel. Julian se i pře sto rozhodl mnichy ze Sivany najít, a to se mu také po několika dnech v horách také podařilo. Po prvních pochybnostech přijali mniši Juliana mezi sebe a rozhodli se ho naučit spoustu technik, aby i on, stejně jako oni mohl objevit štěstí. Jedinou podmínkou mnichů bylo, že moudrost, kterou se od nich naučí musí poté šířit ve svém světě. Julianovi se nejvíce věnoval Yogi Raman, který byl nejstarším mnichem z vesnice, ale díky svému životnímu stylu vypadal velmi mladě a byl v dobré kondici.
Uplynula nějaké doba a John pracoval stejně jako každý den ve své kanceláři. Těsně před jeho odchodem vstoupila do jeho kanceláře koncipientka s tím, že za ním přišla návštěva. Když John uviděl muže, ze kterého zářila síla a energie, tak váhal, kdo za ním přišel. Po pár momentech poznal v obličeji Juliana, který vypadal úplně jinak, než si ho pamatoval. Julian omládl v obličeji a z jeho dříve objemného těla byl najednou „proutek“. Julián začal vyprávět svůj příběh, jak opustil USA bez toho, aniž by dal někomu vědět a nabídl Johnovi, že pokud bude chtít, může ho zasvětit do umění mnichů ze Sivany také a pomoci mu tak nalézt věčné štěstí.
Julián navštívil Johna následující večer v jeho domě. Téměř celou noc strávili tím, že Julián vyprávěl Johnovi vše, co prožil v Himalájích a vysvětloval mu zásady a techniky, které by měl začít dělat, aby se oprostil od všedního života. V této části mě zaujala jedna myšlenka: „Není nic vznešeného na tom, být lepší než jiní lidé. Vznešenost je v tom, být lepším, než jsi byl sám včera. Jestliže chceš učinit svůj život lepším a mít všechno to, co si zasloužíš, musíš to dělat po svém. Nezáleží na tom, co si o tobě říkají jiní lidé. Důležité je, co si o sobě myslíš ty sám. Nestarej se o jejich úsudek, pokud cítíš, že to, co děláš, je správné. Můžeš dělat cokoliv, pokud je to správné podle tvého nejlepšího svědomí a tvého srdce. Nikdy se nestyď udělat správnou věc. Učiň rozhodnutí o tom, co je dobré, a pak se jej drž. A hlavně nikdy nepropadej zlozvyku poměřovat svou hodnotu hodnotami jiných lidí.“ Musím se přiznat, že téměř všechny pointy této myšlenky mi dělaly nebo ještě pořád dělají velký problém. Nevím, jestli to u mě ovlivnila výchova rodičů nebo různorodé prostředí, ve kterém jsem se jako dítě pohyboval, jelikož jsem musel být vždy a všude, což dělám ještě teď, ale vždy jsem se svým chováním snažil zavděčit všem a vše, co jsem kdy udělal, ovlivňovaly názory lidí, u kterých jsem se bál, že bych je mohl pro vlastní rozhodnutí ztratit. Většinou se u mě tohle chování projevovalo mezi vrstevníky, protože doma jsem dělal přesný opak a vždy muselo být po mém. Snažil jsem se být ve všem lepší než ostatní. Během posledního roku ale vnímám svět trochu jinak, upouštím od materialistických hodnot a snažím se nebýt ovlivnitelným.
Jak jsem psal na začátku, techniky a metody rozebrané v knize mě příliš nezaujaly a nebudu je v této eseji ani uvádět. Myslím si, že způsobů duševní hygieny je více a každý si musí přijít na ten svůj. Mně, jako netrpělivému a hyperaktivnímu člověku nejvíce pomáhá fyzický aktivita, například běh. Věřím ale, že pokud je někdo více alternativně zaměřený a dokáže se spokojit s vlastním klidem, určitě mu tato kniha pomůže.
