Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Kniha začíná tím, že je vyprávěn příběh velmi úspěšného právníka Juliana Mantlea. Jednoho dne však dostane pod nátlakem hektického života infarkt přímo v soudní síni. Rozhodne se prodat svůj majetek a bez toho, aniž by dal komukoliv vědět, odletí na tři roky do Indie. Po třech letech se vrací za svým tehdejším žákem Johnem, který ho v první chvíli nepoznává – z dříve obtloustlého a zarputilého právníka je nyní štíhlý a optimismem překypující mnich – zcela nový Julian. Julian navštěvuje Johna právě z důvodu, že mu potřebuje sdělit moudrosti, které mu předali mudrci v Sivaně.
Celá kniha je založena na skromném způsobu života, přesto tak bohatém. Účelem je mít radost z maličkostí a z věcí, které spousta lidí považuje za samozřejmost. Hlavní mnich, který Juliana provází, se jmenuje Yogi Raman, který je velmi moudrý. Také je zde vyzdvihován životní optimismus, který je hezky nastíněn ve vyprávění o Malice – Indické učitelce, o které vyprávěl Yogi Raman Julianovi. Malika učila v místní indické škole až do doby, kdy přišla katastrofa v podobě požáru, který školu zdevastoval. Všichni lidé se z této události hroutili – až na Maliku. Ta nad tímto neštěstím nepřemýšlela jako ostatní – a přijala to jako výzvu postavit novou, ještě lepší školu.
Další téma, které mě v knize velmi zaujalo, bylo povídání o trpělivosti, se kterou jsem poslední dobou velmi bojovala. V knize je popisováno, že nic nejde a není hned, a proto musíme naši trpělivost trénovat. Jedno ze cvičení, které Julian pokládá za jedno z vůbec nejúčinnějších, se nazývá srdce růže. To nás odkazuje na to, že bychom měli každý den být pouze v přítomnosti sebe, a právě zmiňované růže. V tomto čase je důležité se soustředit jen na růži a všechny ostatní myšlenky vytlačovat pryč. Ačkoliv se to může zdát jako velmi snadné, je velmi obtížné vydržet v začátcích toto cvičení byť jen pět minut.
Důležitým životním stanoviskem je určení vizí. To se v knize popisuje pod pojmem ‚tajemství jezera‘. K tomuto jezeru chodívali mniši v Indii jako k místu věčného klidu a oázy. Na hladině jezera si poté představovali jejich sny a přání. Je to zde popisováno jako ‚kouzlo vizualizace‘. Je podstatné si vypsat cíle na papír nebo si i nakreslit obrázky do „Knihy snů“, kterou by měl každý vlastnit. Na svůj cíl bychom si měli dát časové vymezení, protože tak pocítíme jakýsi tlak, který nás nutí cíl splnit. Cíle by měly být v oblasti duševní rovnováhy a ne materialistické.
Dalším bodem, který je třeba zmínit, je to, jak důležité je mít své rituály. Rituály jsou zvyky, které děláme každý den, ve stejný čas, opakovaně. Některé jsou pozitivní, některé negativní a některé neutrální. Lidé je dělají nevědomky, jelikož už je mají zažité. A kapitola v knize je zaměřená na budování právě rituálů pozitivních, které nás můžou posunout dál a pomáhají nám splnit si cíle. Podle sivanských mnichů trvá 21 dní, než si člověk rituál osvojí a zvládne ho tak denně praktikovat bez obtíží.
Sebeovládání ‚kaizen‘ je jakýmsi souborem deseti rituálů, které nám mají pomoci žít svůj život naplno a prožít ho tak, jak nejlépe je to možné. Julian vybídl Johna k tomu, aby právě tyto rituály praktikoval po dobu 30 dnů. Dohromady si na ně měl vymezit hodinu denně. Prvním rituálem je rituál samoty – povinná doba klidu na jakémkoliv dané osobě příjemném místě. Druhý rituál je rituál fyzična. Při tomto rituálu by měl člověk rozhýbat své tělo, cvičit, dělat jógu. Souvisí to i s pilířem 3 lidských schopností, kterými jsou duch, mysl a tělo. Julian vysvětluje, že všechno by se mělo posilovat naráz, protože spolu tyto pilíře spolupracují. Třetí rituál se nazývá rituál živé výživy. Doporučuje se konzumovat pestrá a vegetariánská strava, sezónní potraviny ve své nejčistší formě, jelikož se pak člověk cítí plný energie. Čtvrtým rituálem je rituál bohatých znalostí, jež bychom měli podporovat pravidelnou četbou knih. Pátý rituál – rituál sebereflexe je zaměřen na to, co bychom měli udělat lépe pro sebe a své okolí. Šestý rituál se jmenuje rituál brzkého probuzení. Julian doporučuje vstávat s východem slunce, jelikož se za den dá stihnout spoustu věcí. Není důležitá délka spánku, ale jeho kvalita. Po probuzení by si měl každý položit otázku: ‚Co bych dnes udělal, kdyby byl dnešek mým posledním dnem?‘ Sedmý je rituál hudby – každý den ji poslouchat a vychutnat si její líbezné tóny. Osmý rituál – rituál mluveného slova doporučuje opakovat si mantry, díky kterým si budeme uvědomovat vzácnost bytí. Předposlední rituál shodného charakteru nám říká, abychom každý den udělali něco, co náš charakter posílí. Poslední rituál se jmenuje rituál jednoduchosti. Odkazuje nás na nekomplikovaný život.
Další moudrosti a rady, které Julian Johnovi vysvětluje a popisuje jsou síla disciplíny, kdy máme každý den udělat něco, k čemu si musíme dodat odvahu. Cvičením pro budování disciplíny je například období mlčení, které mnichové v Indii praktikují velmi často.
Dále je to respektování času, protože čas je nejcennější poklad. Měli bychom si jasně stanovit priority a zjednodušit si život, dále se naučit říkat ne.
Pomoc druhým – také velmi důležitý bod, o kterém se Julian zmiňuje. Když pomáháme, posouváme se i my sami, měli bychom každý den někomu udělat laskavost.
Poslední Julianovou radou bylo to, že bychom se měli soustředit na přítomnost. Žít okamžikem, radovat se jako tak, když jsme byli děti.
Kniha Mnich, který prodal své ferrari ve mně zanechala velkou stopu. Při čtení mi bylo smutno, až úzko, jak občas sama zapomínám na tak důležité a základní věci, které bych v sobě chtěla opět probudit. Ačkoliv na mě občas byla až moc duchovní, jistě v ní bylo spoustu mouder, které jsem si uvědomila a chtěla bych praktikovat. Všechno do sebe zapadalo a dávalo smysl. Knihu bych určitě doporučila každému, který se zajímá o duševní rozvoj. Myslím, že si v ní všichni najdou právě to, co najít potřebují.
