Proč jsem si knihu vybral?
O této knize jsem toho hodně slyšel, skoro bych ji zařadil do takového "mainstreamu" knih o duchovním růstu. Řekl bych, že snad každý alespoň zná někoho, kdo to četl. Tato kniha byla snad pořád kolem mě, v příspěvcích na instagramu, kde ji někdo doporučuje atp. V Book of books jsem ji také našel a to za dva body. Nechyběla ani v knihovně mé sestry, takže jsem si aspoň nemusel dělat starosti s jejím sháněním. Na její obálce je dokonce věta od Paula Coelha, což je autor Alchymisty, tedy knihy, kterou mám docela rád a to konkrétně: "Tato kniha pomáhá lidem na celém světě objevovat štěstí" - no není to už dostatek pro motivaci si tuto knihu přečíst? Když jsem si přečetl i stručný děj knihy, tak mě zaujalo, že se nejprve odehrává v právnickém prostředí, které mě zajímá.
O čem kniha je?
V krátkosti se jedná o příběh Juliana, který jako jeden z nejúspěšnějších právníků v USA na základě infarktu, který dostane v soudní síni, úplně změní svůj život, vydá se do Himaláje na svou duchovní cestu. Příběh ale vypráví nikoliv on, ale jeden z jeho blízkých pracovníků John se kterým po návratu z této tajemné cesty vede rozhovor a v tom duchu se nese celá kniha - Julian předává své moudra a techniky, které se naučil od zkušených mudrců z Himaláje, kteří již znají jak dosáhnout prvého "štěstí". Obecně se ale dá říct, že je kniha o tom, jak je dnešní svět uspěchaný a materialistický - na příkladu Juliana, který dře od rána do večera a nakonec si uvědomí, že to není to pravé štěstí a prodá své sídlo i Ferrari. Tedy kniha ukazuje jak spíše se radovat z jiných věcí, než z materiálních a poskytuje techniky, které Julian Johnovi radí, jak být šťastnější a uvědomělejší. Na internetu jsem se dočetl, že by měl autor čerpat i ze svých osobních zkušeností, kdy opustil svojí kariéru právníka ve věku 25 let.
Zajímavé myšlenky
- „Každá událost má svůj smysl a každý nezdar je lekcí, kterou se učíme.“
- „Dobře rozvržený čas je nejlepší známkou dobře uspořádané mysli.“
- „Jen tehdy, když se ti podaří doopravdy mít rád sám sebe, můžeš milovat ostatní.“
- „Na smrtelné posteli určitě nebudete litovat toho, že jste nestrávili víc času v práci.“
- „Není svobodný nikdo, kdo není pánem své mysli.“
- „Obyčejní lidé mají velké televize, mimořádní lidé mají velké knihovny.“
Co se mi nelíbilo
Moc se mi nelíbil autorův styl. Nemám bohužel zatím načteno příliš praktických knih v tomto oboru, ale myslím, že snahou této knihy bylo, vyprávět to jako příběh, a pokud chceme číst knihu jako příběh a v něm teprve hledat skryté techniky - musí být čtivá. Nelíbila se mi ta jednoduchost příběhu. Podbízivost Johna v rozhovoru mezi ním a Julianem, kdy mu vždy John tak jasně nahrává svými otázkami - až to postrádá jakoukoliv uvěřitelnost. Nehledě na to, že kniha je na začátku příliš natahována a skoro do 60. stránky se témeř nic nedozvíme, kromě obecných vět a slibů o tom, jak důležité bude to, co se dozvíme za chvíli. Z toho důvodu bylo velice těžké pro mě se vždy knihy znovu chopit a číst jí dále. Bylo jasné, že autor disponuje některými jasnými technikami, které chce předat - ať už o spánku, starání se o svojí mysl, soustředěnosti apod., ale snaha přetavit to celé v dlouhý příběh se dle mého nepovedla. Příběh jako takový mě prostě nevtáhnul a zdálo se mi to hodně tlačené "na sílu". Je ale možné, že to bylo mým přehnaným očekáváním, které jsem měl hlavně díky tomu, jaké kniha často mívá ohlasy.
Co se mi líbilo
Líbil se mi hlavně záměr se kterým kniha byla vydána, což podle mého bylo hlavně upozornit na neustálý shon, stres a kolotoč ve kterém se točíme a že často zapomínáme být šťastní, sami sebou, najít si čas pro sebe a dělat skutečně to, na čem nám záleží a ne jen to co nám přináší materiální užitek. Také se mi líbí, že i když to tak už nevypadalo, tak nakonec v knize zazněly opravdu některé konkrétní techniky, které můžeme vyzkoušet ve svém životě a vidět tak, zda opravdu fungují. I přesto, že se mi nečetla tak dobře, jak jsem předpokládal, tak myslím, že tato kniha je velice důležitá a pomůže každému si alespoň trochu uvědomit, že by měl jít za svým doopravdovým štěstím. Za takovým, který pro ně opravdu štěstí je. Může upozornit spoustu lidí na to, že dělají něco, co jim vlastně přináší jen neustálý stres.
Co mi kniha přinesla
Přinesla mi zamyšlení se nad tématem štěstí jako takovým vůbec obecně, protože si myslím, že lidé málo přemýšlejí nad tím, co pro ně přesně štěstí znamená, dělají často to, co je třeba, co se od nich očekává. Já teď díky přečtení této knihy nebudu muset čekat na to, až dostanu infarkt, abych přemýšlel nad "svým štěstím". I když se někomu techniky, které v knize zaznívají mohou zdát velice divné a možná je potom ani nevyzkouší - například sedět 15 minut s růží a soustředit se jen na ni - já to pravděpodobně vyzkouším, protože si myslím, že obecně mám problém se soustředěním své mysli a chci vyzkoušet, jestli tato technika mi pomůže se zaměřovat pouze na jednu věc a alespoň poté můžu dát kytku své přítelkyni :-D Taky se znovu zamyslím nad svým spánkem. Nebudu přemýšlet vždy jen nad úspěchem, ale hlavně nad tím, abych byl šťastný a to i se svou myslí.
