Kam se poděl můj sýr?
Spencer Johnson
V únoru to bude rok, co jsem poprvé zaslechla o téhle světoznámé knížce. Byla jsem zrovna na pracovní cestě za potenciálním klientem spolu s mým šéfem Martinem. Obchodní schůzka moc dobře nedopadla, a tak jsme trochu skleslí seděli v autě a debatovali o našich dalších krocích.Když konečně přišel čas na rozloučenou, Martin otevřel kufr auta a začal se přehrabovat v krabici plné knížek. Že prý si stěhuje knížky z kanceláře. Nabídl mi, jestli si nechci nějakou půjčit. V té době byl mým mentorem ve všem, co se týkalo vedení podniku.
Když jsem se přehrabovala v zaprášené krabici a vytahovala jednu knížku o leadershipu za druhou, strčil mi do ruky tenkou, ohmatanou knížečku, která měla na obalu koláč sýra. Byla jsem trochu na vážkách, ale když mi řekl že je to klasika, kterou si musím přečíst, tak jsem jen pokrčila rameny a přihodila jí do batohu k ostatním. Až po přečtení jsem si uvědomila, že mě ta knížka měla naučit lekci o neúspěchu, který nás ten den potkal.
Naším úkolem totiž bylo zvýšit prodeje jedné franšíze původem z Rakouska. Dali jsme si meeting s Vedením téhle české pobočky, prohlédli si jejich sklad a doptávali jsme se na problémy se kterými se potýkají. Zjistili jsme, že nemají v Česku mnoho odběratelů zřejmě kvůli vysoké ceně produktů a kvůli brandingu, který moc nefungoval. Vedení se rozhodlo také půjčovat do provozoven drahé stroje, aby si klienty udrželi, ale už jim neposkytli školení o údržbě strojů, takže ve finále museli svoje stroje často opravovat a tudíž na tom spíše prodělali. Do toho se ještě přidala rodinná nevraživost a problém byl na světě.
Když jsme tedy vyslechli všechny problémy, začali jsme rozebírat naše nápady na možná řešení. Navrhli jsme jak zefektivnit e-shop, jak si rozdělit práci při shánění klientů, nebo jak zlepšit servis na provozovnách. Zároveň jsme s Martinem byli toho názoru, že pod přísnými pravidly téhle franšízy bude potřeba zacílit na konkrétní cílovou skupinu a poskytnout jim rozsáhlé informace o produktu, aby se zákazníci ujistili o jeho kvalitě. Vyšší cena by pak v jejich očích měla být ospravedlněná.
Narazili jsme však na rezignované Vedení. Ještě pořád se jim totiž podařilo přežívat na té trošce sýra, kterou jim ruka trhu každý den sypala na talíř. Nechtěli už dělat nic navíc a naše nápady pouštěli rovnou z hlavy. Bylo to jako mluvit do přehrávače se zaseknutou kazetou. Nechtěli hledat novou stanici se sýrem, protože by to znamenalo strašidelnou cestu plnou neznáma a riskantních odboček. Místo toho čekali, že odvedeme práci za ně, nebo že se staneme jejich obchodními zástupci a seženeme jim dlouhodobé zákazníky. Snažili jsme se s Martinem jim pomoci udělat krok dopředu a trochu jim promluvit do duše, ale stejně jako zatvrzelý človíček v bludišti si budou muset najít svou cestu sami.
Když se porovnám k postavám z příběhu, přijdu si jako ta myška, co si jde za svým cílem. Mám pocit, že se nespokojím se sýrem, který je horší, než na co jsem zvyklá. Pokud se změní jeho chuť, je něco v nepořádku. Trávím pak nějaký čas psychickou přípravou na další challenge, která mě dělí od ještě lepšího sýra, který už teď cítím. Nejnáročnější je pro mě ale čelit komplikacím přímo v kritický moment. Občas mám sto chutí se otočit a pelášit na známé a bezpečné místo. Často taky vyrazím opačným směrem, a stresuji se, že mi dojdou síly, než se doberu konce cesty, ale nakonec jsem vždycky ráda, že jsem měla možnost prozkoumat více míst a potrénovat svou vytrvalost.
Mám pocit, že v tuhle chvíli stojím v tom nejtemnějším koutě labyrintu. Za každým rohem se skrývají nevyzpytatelné obludky, které připomínají slova “daně”, “smlouva” nebo třeba “zákoník”. Je mi ale čím dál jasnější, že vůně sýra sílí a já se už přestávám bát toho, že se ztratím. Taky mě uklidňuje fakt, že je spolu se mnou v bludišti několik desítek dalších myšek, které si mezi sebou nechávají vzkazy na zdech.
Tahle knížka je docela lehká na čtení, ale přesto ve mě budí zamyšlení. Pomohla spoustu lidem otevřít oči a mně pomohla ujistit se na své cestě za štěstím.
