Esej na knihu
Baťa v kostce
Zdeněk Pokluda
Tomáš Baťa a podnik, který vybudoval – asi nejčastěji omílaná osobnost historie českého podnikání. Všichni o něm pořád mluvili a já jsem o něm nevěděla skoro nic. Vyráběl ve Zlíně boty pod značkou Baťa, dařilo se mu, postavil domečky pro svoje zaměstnance. Tam asi končila moje znalost ohledně Bati.
Vytrvalost
Jedna z věcí, která mě hodně na Tomášově životě ohromila, je to, s jakou neoblomností a vytrvalostí podnik budoval. Prošel si několika krizemi a situacemi, které ho mohly položit. Jeho vytrvalost mu hodně pomohla se přes ně dostat. Bylo v tom ale víc, než jenom to. Myslím, že se za tím skrývá obrovská odvaha a síla osobnosti, kterou Tomáš měl. Když se dostane člověk do stresové situace, jeho úsudek může být značně paralyzován, protože se dostane do „fight or flight“ módu. Jednáme pak v afektu a na základě emocí. Pro mě je třeba hodně důležité se při rozhodování dostat do svého středu a jednat na základě impulsů, které vychází odtud. Když jsem paralyzovaná strachem, neumím to. Myslím, že nikdo z nás, když se do „fight or flight“ dostane. Několikrát se mi potvrdilo, že rozhodnutí, které jsem udělala v tomhle stavu byly trochu mimo realitu. Protože já sama jsem v tu chvíli situaci vnímala mnohem intenzivněji, než ve skutečnosti sama situace byla. Co mě na Tomášově cestě fascinuje je to, že i ve chvíli, kdy mu hrozil krach podniku, vymyslel řešení, které jeho podnik ve výsledku ještě víc posilnilo. Pro takové rozhodnutí musel být schopný zachovat klid a být hodně silný. Krize, které se přes Baťu přehnaly, dokázal využít ve svůj prospěch. A to si myslím, je opravdové umění podnikání.
Pokora
Tahle vlastnost se fakt skvěle doplňuje s Tomášovou vytrvalostí. I přes to, že dokázal naplňovat svoje cíle a dostat se přes všechny překážky, nešel přes mrtvoly. Lidi měl na prvním místě a přesto (nebo možná právě proto) dokázal takhle velký věci. Zaměstnancům dával příležitosti k seberozvoji a co nejlepší pracovní podmínky. Zavedl pětidenní pracovní týden, Baťovu školu práce, volnočasové aktivity, zajistil jim bydlení, účastnil se v politice. To všechno mu dalo obrovské příležitosti k rozvoji podniku. Lidem zase obrovskou příležitost k osobnímu i pracovnímu rozvoji a kvalitnímu životu. Vybudoval impérium, ve kterém měl velkou moc. Tuhle moc ale využil pro lidi, ne proti nim. Hlavou mi teď proletěla myšlenka – je demokracie opravdu vláda lidu? Co kdyby nám vládl jeden člověk, co má kvality Tomáše Bati? Hlasováním končí demokracie. Jediné, jak se většina z nás účastní demokratické vlády naší země, je volbami. Volby jsou hlasování.. Je mi trochu úzko z toho, jak žijeme. Několik lidí tahá za šňůrky a schovává se za jméno demokracie. A my to tolerujeme. Nelíbí se nám to, ale žijeme si dál svoje životy aspoň tak, jak můžeme. Nevnímáme svoji odpovědnost. Slyším to teď všude kolem v politice. „Musíme vést více dialogů.“ Jo, ale to by se nejdřív musel změnit mindset tolika z nás. Musíme si uvědomit, že žijeme spolu a navzájem se ovlivňujeme. Jsme propojení spolu a se zemí, na které žijeme. Příliš mnoho z nás si myslí, že náš život a vliv začíná a končí tam, kde vidíme okamžité důsledky. A příliš mnoho z nás se šlechtí za to, že se staráme jenom o sebe a svoje nejbližší. Zapomněli jsme, že žijeme v komunitách, že se spoluúčastníme věcí, co se v naší společnosti a dnešním světě dějí. Přála bych si, aby se to změnilo. Baťa tohle propojení viděl a věděl, jaký má význam.
Vize
Baťa se nebál snít. A nebál se svoje sny naplňovat. Jeho vize nekončily u rozvoje podniku Baťa, u ročního obratu, u počtu prodaných bot nebo u počtu zahraničních spoluprací. Chtěl víc, pracoval pro víc a vybudoval víc. Konkrétně 36 oborů průmyslu, obchodu a služeb. Rozvoj města Zlín za jeho starostování z 5 tisíc obyvatel na 26 tisíc během 9 let.
Některá Baťova hesla, co se mnou rezonovala:
Pohyb je život – nehybnost smrt; Odvaha, polovina úspěchu; Silní milují život; Den má 86.400 vteřin; Mluvme činy; Moudrý se učí od každého
