Proč jsem si knihu vybral?
O této knize se tu mluví jako o důležité, protože se zabývá mimo jiné "týmovým učením", což je přesně to, co bychom měli tady v Tiimi praktikovat, čili důvod přečíst si ji je zřejmý. Dále buďme upřímní, že nebýt zkoušky z Učící se organizace, doporučení této knihy a její hodnocení v Book of books za 3 body, těžko bych hledal motivaci k tomu si přečíst bichli, která má přes 400 stran.
O čem kniha je?
Jak už napovídá název - kniha se zabývá učícími se organizacemi, takže nám pomůže i například v tom, co to vůbec taková učící se organizace je (i když jsem i přesto hledal další a další definice na internetu) a to především příklady z praxe. Je důležité poznamenat, že je to opravdu obsáhlá kniha spíše odbornějšího typu, ale přesto se celkem dobře čte. V knize najdeme konkrétní tipy ke zlepšení týmového učení. Když ji čtete, tak si připadáte jakoby vám měla přinést nějaký úvod do studia, pokud studujete tento obor, což bylo fajn, měl jsem pocit, že se týká hodně toho co tady děláme, ale některé části jsem věděl, že se mi budou hodit až později(jak říkám, je to velice obsáhlá kniha). Zabývá se i například problémy, které můžou v organizacích nastat. Čím více se tu snažím popsat tak široký obsah té velké knihy, tím více si uvědomuji jak náročné to z obecného hlediska je, tak tedy konkrétně důležité body:
Důležitá myšlenka knihy je, že nejdůležitějším a základním kamenem PROCESU učení v organizaci jsou pracovní týmy a v nich lidi, kteří potřebují jeden druhého k tomu, aby dosáhli dobrého výsledku. Zároveň se ale poukazuje na to, že bez jednotlivých členů tohoto týmu, kteří se individuálně učí může jen těžko dojít k nějakému organizačnímu učení, ve kterém se ale často můžou dělat chyby, v knize je popsáno 7 poruch učení:
7 poruch učení/problémů v organizaci
1. „Jsem to, co dělám“ - a nemohu přece dělat něco jiného/nového
2. „Za to můžou oni/nepřítel je někde mimo mě" - neschopnost vidět věci v souvislostech, svádění celého problému mimo nás, my za nic nemůžeme
3. Iluze převzetí iniciativy - vypadá to jako proaktivita, jenže jde jen o nějakou schopnost reagovat, měli bychom se spíše podívat dovnitř
4. Fixace na události - místo na jejich souvislosti
5. Metafora s uvařenou žábou - nějaké hrozby se pomalu projevují, ale my je považujeme za normál
6. Klamná představa učení se na zájladě zkušeností - v reálné firmě může mít velice špatné následky metoda učení se pokus/omyl
7. Mýtus týmu manažerů - tito manažeři mají např. jasný názor, který má větší hodnotu, než zkoumání složitých problémů - otázky jsou nežádoucí
Aby naopak učící se organizace dosáhla správného procesu učení, tak jak byl výše popisován na začátku odstavce nad problémy, musí podle této knihy naopak splňovat pět pilířů/disciplín:
1.Osobní mistrovství
- jednotlivec musí mít svojí vizi, pracovat sám na sobě, stále se zlepšovat a to nejen v učení, ale i v osobnosti
- vyžaduje to silnou vůli a odhodlání
2.Mentální modely
- vnitřní představy o tom, jak věcí fungují a o světě jako takovém - předpoklady, způsoby i předsudky
- mají výrazný vliv na naše jednání
- sbíráme je celý život
3.Sdílená vize
- vytváření společné vize v rámci společných principů - vždy zdroj motivace
- firma, tým nebo společnost, která nemá společnou vizi nikdy nemůže daleko dojít
- je důležité vědět - proč jsme tam, kde jsme a proč jdeme tam, kam jdeme
- společná vize je myšlenka všech, kteří se podílejí na stejné věci, zároveň to ale není pouze myšlenka, je to zapálení pro věc
4.Týmové učení
- přechází samostatné učení a seberozvoj, bez toho je těžké vzájemné obohacování
- hlavní role v učící se organizaci je právě týmové učení
- k tomu zmíněnému "obohacování" slouží dialog, kde dojde k předání znalostí a interakci
- rozdíl mezi diskuzí a dialogem
- základem učících se organizací nejsou špičkoví jedinci, nýbrž učící se týmy
5.Systémové myšlení
- nejtěžší
- jde o vytvoření si způsobu myšlení, kdy jsou veškeré jevy chápany ze široka - komplexně
- toto myšlení potlačí mentální modely a mělo by umožnit jít v myšlení dále
- důležitá role je atmosféra a prostředí organizace
- v knize zaznívá myšlenka, že k takové dokonalosti to není téměř možné dotáhnout - jednalo by se o ideální a plnou učící se organizaci, vždy bychom měli hovořit jen o potenciální
- jsou v knize uvedeny zákony páté disciplíny, např. "problémy dneška pramení ze včerejších "řešení" nebo "malé změny mohou způsobit velké důsledky"
Některé zajímavé myšlenky z knihy:
- "Na otázku, co chtějí, mnoho dospělých řekne, čeho se chtějí zbavit."
- „Nejúčinnější lidé jsou ti, kteří mohou„ udržet “svou vizi a přitom zůstat odhodláni jasně vidět aktuální realitu."
Závěr
Kniha je na mě velice obsáhlá a psaní eseje bylo velmi těžké a to přesto, že jsem v ní brouzdal teprve nedávno a vlastně celou dobu stále. Její čtení jsem si i ztížil tím, že jsem ji měl pouze v elektronické verzi (takto obsáhlou knihu v el. verzi už nikdy!). I když byla celkem čtivá, budu si ji muset ještě párkrát pročíst, abych byl schopen něco z ní reálně zkusit implementovat do reálné praxe. Čtení to bylo zajímavé a líbí se mi konkrétní praktický popis a situace, ale je pro mě složité teď z toho všeho vyvodit jasný závěr, snad se jen držet struktury pilířů, které jsou v ní obsaženy - člověk asi musí být ten celoživotní student, tedy člověk, který má touhu se celý život učit, aby z ní načerpal vše na 100%. Na textu a myšlence knihy se mi líbilo cílení na komplexnost a myšlení o věcech ze široka, protože sám zastávám názor, že téměř vše souvisí se vším a určitě je to způsob jak svoje myšlení posunout dále a tím se tedy i učit. Ufff, no toto bylo velice náročné, jak čtení, tak psaní eseje. Určitě budu muset ještě no knihy nahlédnout, mám pocit, že jsem skoro vše zapomněl.
