PÁTÁ DISCIPLÍNA – PETER M. SENGE
Kniha Páté disciplíny mi nepřirostla úplně k srdci, už jen její obsáhlostí, velikostí a počtu stran. Hlavně její váha nebyla na každodenní nošení v kabelce, takže přečtení knihy se táhlo třeba dva měsíce, což je u mého čtení knih dost neobvyklé. Přeci jen jsem se ji odhodlala přečíst, a také úspěšně dočetla.
Obsah byl na mě příliš velký a skákalo se zde od jedné informace k druhé. Soustředila jsem se hlavně na pět příčin, které byly zmíněné i v knize Učící se organizace. Dozvěděla jsem se toho spoustu, hlavně jak by měla vypadat správná učící se organizace.
Nejvíce jsem se zaměřila na kapitolu „Osobní mistrovství“ a „Týmové dovednosti“, jelikož jsem na toto téma psala esej pro paní profesorkou Tichou. Ale začneme od začátku a to „Systémovým myšlením“. Systémové myšlení bylo v knize zmíněno jako první. Spojuje ostatní čtyři disciplíny. Umožňuje nám porozumět okolní svět a pochopit tak, jak jednotlivci vnímají sami sebe i své okolí. Dává nám také najevo, že když nastane někde problém, v první řadě bychom měli hledat chybu u sebe a až potom to svádět na ostatní. Nejlepší je to samozřejmě nesvádět vůbec na ostatní.
Druhá disciplína je „Osobní mistrovství“. Ta se soustředí hlavně na jednotlivce, jelikož pokud se učí jednotlivci, učí se i organizace. Je tedy potřeba, abychom se každý nějakým způsobem rozvíjeli. Chodili na workshopy, četli knihy, učili se a zlepšovali se.
Třetí disciplína jsou „Mentální modely“. Mentální modely hrají velkou roli v našem chování. Určují, jak vnímáme skutečnost. Vysvětlila bych to na krátkém příkladu; Jsou dvě osoby a ty se dívají na stejnou věc. Každá osoba však na to kouká z jiného úhlu, a tak ji popíší, jak ji vidí (výsledek je většinou rozdílný). Každý je nějakým způsobem rozdílný a každý má jiné mentální modely.
Čtvrtou disciplínou je „Sdílená vize“. Sdílená vize podporuje sounáležitost lidí v učící se organizaci. Nejlepší je, pokud mají stejné cíle a jejich vize se ztotožňuje s druhými. Jednotlivci tak v učící se organizaci neodvádějí práci, protože musí, ale proto, že chtějí.
Pátou disciplínou je „Týmové učení“. Týmové učení mě bavilo ze všech disciplín nejvíce. Je pozoruhodné, jak týmy právě fungují. Aby mohlo vůbec dojít k nějakému týmovému učení je třeba se ze začátku zaměřit právě hlavně na osobní mistrovství. Pokud se vzděláváme a rozvíjíme, můžeme to pak sdílet s ostatními a obohatit je tím, co víme. Co mi udělalo velikou radost je, že zde byl zmíněn dialog a diskuze. Dialog využíváme v TA nejvíce a jde vidět, že se v něm stále zlepšujeme.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, jelikož díky ní, jsem pochopila, jak by správně učící se organizace měla vypadat. Ráda bych poznatky z této knihy využila ke studiu našeho programu, jelikož my jsme také jedna z učících se organizací. A byla bych ráda, abychom dosáhli dokonalosti.
