Po nástupu do školy jsem se dozvěděl o všech zkouškách, které nás čekají. Jednou ze zkoušek byla i učící se organizace, kterou prý budeme neustále tvořit po dobu tříletého studia. Přiznám se, že jsem neměl ponětí o tom, co od předmětu očekávat. Představoval jsem si organizaci, která bude mít spojitost s managementem, jelikož organizování je jedním z úkolů managementu.
Po prvních měsících nám byla představena kniha pátá disciplína, která učící se organizaci popisuje a je to jedna z knih, které máme v seznamu četby. Přiznám se naprosto upřímně, že tu knihu jsem neměl v úmyslu si přečíst. Už kvůli náročnosti a také obsáhlosti. Ovšem byla mi asi souzena. Jelikož bez té knihy bych si nikdy neuvědomil, co učící se organizace vlastně vůbec je. Nyní mohu říct, že jsem za tuto knihu rád a od jejího přečtení tvrdím, že jde o jednu z nejlepších knih, kterou jsem kdy v životě četl.
Kniha je tolik obsáhlá, že ani nedovedu popsat vše, co mi dala. Proto knihu popíšu ze svých zkušeností, které jsem v knize našel, že jsem je opravdu zažil v rámci svého studia. Kniha se četla sama už z důvodu toho, že jsem opravdu součást učící se organizace. Sice jen v „zárodku“, jak rád říkám, ale ano jsem.
Učící se organizace je všude kolem nás. Vždy zde byla a bude. Je až neskutečné, kde všude nás obklopuje. Ono my jako jedinci se vlastně celý život učíme a učit nejspíše budeme. Musím říct, že jsem si v průběhu čtení opravdu začal uvědomovat, jak je to neskutečné. Učící se organizace je popsána jako celoživotní cesta.
5 disciplín učící se organizace:
Disciplína= učení, vyučování, znalost
1. Systémové myšlení
2. Osobní mistroství
3. Mentální modely
4. Utváření společně sdílené vize
5. Týmové učení
Pro učící se organizaci je zapotřebí komunikace mezi jednotlivými celky. Bez toho by jedinci nikdy nemohli vytvořit silný efektivní tým. V souvislosti s komunikací mě napadá krásný pojem a tím je dialog (součást týmového učení). Dialogem se dá učit. Před studiem jsem si říkal, že v životě nepochopím způsob dialogu. Ovšem o několika dialozích a jeho pilování, které ovšem stále probíhá, jsem nemohl uvěřit kolik věcí, jsem se od ostatních naučil. Ze začátku je potřeba vysvětlit si cíl dialogu a jeho pravidla. To jsme v podstatě dělali první týden našeho studia. Ač by se mohlo zdát, že to je ztráta času, dnes jsem za tyto první dialogy rád, jelikož bychom nikdy nebyli tam, kde jsme.
Důležitou věcí v dialogu je upřímnost. Upřímnost a otevřenost všem členům. Jde de facto o přijímání názorů druhých lidí a o přijetí jejich „mentálních modelů“. Protože každý člen týmu je jiný, to je naprosto normální. Každý z nás má jiné zkušenosti, pochází z jiného prostředí (které může člověka dost změnit) a každý má své názory. Už tímto můžeme tvořit jedinečnou skupinu lidí. A v knize je jedinečnost brána velmi pozitivně. Už tím totiž můžeme tvořit dobrou učící se organizaci. Přivádí mě to k myšlence, která je v knize uvedena a to že napodobením nelze vybudovat opravdu skvělou organizaci. A přesně to se nám na začátku studia stalo. Byli jsme až moc napojení na druhý tým, který nastavil určité tempo, které jsme ovšem nestíhali. A co to vyvolalo? Akorát chaos a špatnou komunikaci. Až v momentě, co jsme se začali soustředit na sebe, jsme se konečně začali posouvat. A ten moment bych nazval pojmem metanoia, která přímo znamená posun či změnu myšlení. A k tomu u nás došlo.
Pro vytvoření skvělé učící se organizace je zapotřebí vymyslet svou vizi, díky které budeme společně směřovat správným směrem. Bez vize se může celý systém zhroutit. A tím se nebude učit. Vize nás drží dohromady. A vize se kdykoliv může změnit a předělat. Důležité je ovšem znát i vize osobní, abychom mohli vytvořit tu společně sdílenou.
V rámci Tiimiakatemia je tento proces (opravdu proces) či učební metoda, nazýván 24 hours camp. Týmy by měli na vytváření své vize pracovat skutečně celých 24 hodin. Tato metoda je pro mě zatím nejvíce přelomovým okamžikem našeho učení. Na začátku jsme odjeli na klidné místo, které není pro nás přirozené. Tím jsme splnili krok, který je v knize také popsán. Hned ráno jsme začali klasickým dialogem, kde jsme si vytyčili cíl, tím bylo vytvoření vize, mise a hodnot. Takzvané leading thougts. Před tím než jsme se dali do práce, jsme však museli znát ty jednotlivé vize.
Bylo skvělé pozorovat, jak se jednotlivé vize navzájem propojovali. Měl jsem pocit, že skutečně utvoříme jednotný celek. Celek, který se skládá z dalších celků, a ty se navzájem propojují a vše souvisí se vším (přesně podle páté disciplíny). Ovšem po delší době se začal mezi námi vyskytovat chaos, který byl sem tam lehce neřešitelný. Těch emocí bylo hodně a zpětně vidím i ty chyby.
I přes všechen chaos, nervozitu a únavu, se nám nakonec podařilo vytvořit vizi, kterou všichni znají. „Podnikáme, abychom se učili, učíme se proto, abychom plně žili“ (A PENĚŽILI- jak rád dodávám). Ne všichni se ovšem zúčastnili až do konce. Vyžaduje to trpělivost, oddanost a zapálení pro tým. Díky tomu alespoň víme na čem zapracovat. Jsem vděčný, že mohu říct, že jsem zůstal do úplného konce! Nikdy v životě nezapomenu na ty pocity, které nastaly po přijetí vize, mise a hodnot. Jako by všechna ta únava a ten chaos, zmizeli. Najednou jsme byli celkem. Ten celek je ovšem potřeba tvořit neustále.
V rámci studia využíváme spousty metod, které jsou popsané v knize. Třeba takovou „reflection in action“ (AAR) = přemýšlení o tom co dělám a učení se z toho. Při studiu nám tato metoda pomáhá vidět vše zpětně. Říci si upřímně co fungovalo a co naopak ne. A přesně to tvoří učící se organizaci, tím čím je. Je to neustálé zlepšování, pochopení, sdílení a učení. Neustálý proces dotazování, které nás může vést dál.
Dále využíváme „kavárny“, které nás také vzdělávají. Zatím jsme tuto metodu používali spíše když jsme my chtěli učit druhé. Myslím si, že jde o zajímavou metodu, kterou v budoucnosti budeme využívat třeba pro nově příchozí studenty a i pro nás.
Jak jsem již řekl na začátku, jsme zatím v „zárodku“. Je naprosto pochopitelné, že je před námi spousty práce a že za nějaký čas, budeme znát více. Naše nejsilnější disciplína bude určitě týmové učení, jelikož to nejvíce pilujeme. Vizi také máme. Je potřeba zapracovat na přijetí mentálních modelů. Dále samozřejmě na osobním mistroství, které snad za chvíli začneme pilovat také. Možná poté co každý bude znát svou roli a bude vědět v čem se zdokonalovat a v čem druhé učit. Protože bez těchto disciplín nikdy nevyužijeme systémového myšlení. Rád bych ale zdůraznil, že učící se organizace je organizací, která nepřetržitě vytváří svou vlastní budoucnost. Tato věta dokonale popisuje to, že učící se organizace se pořád bude zlepšovat.
To co mě opravdu zaujalo:
· Soutěžení mezi lidmi má zásadní význam pro dosažení žádoucích účinků
· Agresivní jednání často vede k cíli
· 7 poruch učení
· Hra na maloobchod
· „začarovaný kruh“ – vytvořený chaosem (asi jsme ho již zažili)
· Metoda levý sloupec
· Archetypy- meze růstu a přesouvání břemena
· Plnění vody= žádoucí výsledek (příčina i důsledek)
· Znovuzrození sebe skrz učení
Přál bych si, abych knihu znal již na začátku studia. A to hlavně z důvodů, že bych věděl jakým způsobem pracovat na určitých změnách. Dále vím, že bychom reagovali na změny jinak a také při vytváření vize by si skupina počínala lépe. Ale to je přesně to- učení – podstata celé učící se organizace. Je to tak ohromné, že to nejde ani popsat. Je to opravdu celoživotní cesta. Knize bych dal 20 bodů z 10. Knihu doporučuji přečíst a určitě bych jí doporučil jako povinnou knihu při nástupu do Tiimiakatemia. Jelikož to není jen kniha, ale naše budoucnost ve studiu inovativního podnikání.
