logo

Učící se organizace

Body: 1, Hodnocení: 97 %

12.01.2020

Učící se organizace

Ivana Tichá


Tato kniha je vhodnou příručkou pro všechny nekonzervativní lidi, kteří se nebojí vystoupit ze stálého myšlenkového egocentrismu. Kniha se snaží představit teorii o učící se organizaci a odůvodnit její efektivitu.



Jaká jsem měl očekávání?


O této knize jsem se dozvěděl v TAP, kde byla představená jako jedna ze zásadních knih ke zkouškám. Podle mého mentálního modelu jsem tedy usoudil, že se nejspíš bude jednat o nudnou učebnici která se špatně čte a ve výsledku je tak úplně k ničemu. 



Jaká kniha ve skutečnosti byla?


Moje očekávání bylo chybné, protože se mi kniha už od začátku zalíbila. Vypadalo to tak, že po koupi knihy jsem si sednul v obchoďáku a řekl jsem si, že si přečtu pár stránek, abych věděl jak je to vůbec napsané. Nakonec mě od čtení vyrušilo až hlášení, že obchodní centrum za chvilku zavírá. 


Celá kniha mě neustále podporovala v přemýšlení a navíc její myšlenky nezdržoval nějaký příběh. Navíc k tomu všemu kniha obsahuje množství různých praktických okének, kde můžete například identifikovat vlastní definici učící se organizace, nebo zjistit jak je na tom vaše organizace. Nejlépe se mi četla zhruba první půlka knihy, protože v ní bylo jen pár praktických okének a k tomu se tu a tam ukázal nějaký příklad jako citace od různých autorů, což určitě přispělo k pochopení daných myšlenek. V druhé polovině již bylo praktických okének hodně a málo vysvětlivek.



Co jsem si z knihy odnesl?


V průběhu čtení knihy jsem si psal zápisky toho, co mi přišlo nejzajímavější, nebo co jsem neznal. Z toho jsem si odnesl především následující pojmy:



(Fyzická aktiva, znalostní aktiva) U tohoto bodu jsem si uvědomil jak moc podceňuji znalosti nejen svoje, ale i ostatních.


(Kodifikace informací) U tohoto bodu jsem si naopak uvědomil, že kodifikaci informací přeceňuji a že to není jediný efektivní způsob šíření informací.


(Idiosynkratická interpretace) Toto spojení jsem neznal a zjistil jsem, že to je jenom složitě řečeno "odlišný výklad".


(Informační revoluce) U tohoto bodu jsem si ujasnil, jak důležité jsou v dnešní době informace.


(Cyklus učení) Citovaný v této knížce od Daniela Kima, tento cyklus popisuje učení jako celek. Domnívám se, že v knize na ilustračním obrázku je chyba. Nachází se tam na obou stranách cyklu popisek know-how. Přestože by měl být pouze na straně "ověřování" a "zkušenosti", přičemž na straně "reflexe" a "zobecnění" by nejspíše mělo být "know-why". Byl bych velmi rád, kdyby mi někdo další potvrdil, že je to chyba, nebo vysvětlil proč to chyba není.


(Mentální model) To jsou veškeré zkušenosti a znalosti jedince, který posléze podle toho vyvozuje následující úsudky. U tohoto bodu jsem si uvědomil, že moje jednání je založeno na minulosti více než se zdá. Toto mi nyní pomáhá vysvětlit chování, které je z mého mentálního modelu nesmyslné.


(Sdílené mentální modely) Tento bod popisuje velkou část organizačního učení. Přičemž se může jednat o jakoukoliv výměnu zkušeností mezi lidmi. Čili toto učení probíhá stále a kdekoliv, ale i tak se o něm v organizacích většinou nemluví a nevyužívá se efektivním způsobem. Ale zároveň si myslím, že využívat tento styl učení efektivně není nijak jednoduché.


(Praktická komunita) to je skupina lidí, která si na pracovišti vytvořila komplexní síť komunikace, ve které se naučili předávat si potřebné informace a tím si je tak zapamatovat. Myslím si, že praktickou komunitou se stává téměř každá skupina lidí, která spolu delší dobu jde za podobným cílem a která nemá kominikační problémy.


(Výstup po žebříčku domněnek) To je žebříček, který popisuje, jak se ze zkušnosti dostáváme až k tomu, jak se výsledně chováme. Po tomto žebříčku by se mělo stoupat pomalu a s rozvahou, protože se jinak chováme podle špatných domněnek. K odhalení, jak rychle stoupáme po tomto žebříčku, mi kniha představila metodu jménem "odhalení levého sloupku". Tato metoda zajišťuje kvalitnější reflexi.


(Cyklické prostředí) U tohoto bodu je velmi zajímavé si uvědomit, že svět opravdu není tak jednoduchý, že by se po informaci o problému provedla akce a ta měla jasný a konkrétní výsledek. Takovéto jednoduché myšlení nás může totiž přivést k nepravdivým implikacím.


(Archetypy chování) Kniha nabízí pohled na sedm archetypů systémového myšlení a to konkrétně na: fixes that fail, the tragedy of the commons, escalation, shifting the burden, limits to success, success to the successful, drifting goals. Myslím, že nemá smysl tyto archetypy popisovat, protože bych pouze přepisoval, co je v knize napsáno.


(Alokace zdrojů) O tomto pojmu už jsem slyšel od L. von Misese, který ho používá k odůvodnění "vlády spotřebitele". Což dále rozvádí jakožto ekonom Rakouské školy do dalších liberálních myšlenek.


(Krizový heroismus) Tento pojem popisuje stav, kde se odměňuje člověk, který vyřešil danou krátkodobou krizi, ale ve výsledku vyřešil pouze malou část většího problému.


(Teorie Y, Teorie X) První teorie v podstatě věří ve schopnosti lidí a druhá tvrdí, že lidé jsou neschopní a musí být kontrolováni. Tady u tohoto bodu bylo zajímavé se zamyslet, kterou teorii zastávám já. Od mala mě spíše všichni učili teorii X, ale po poznání vícero pohledů na věc, jako například po poznání anarchokapitalismu a dalších ekonomických systémů, jsem přikloněn spíše teorii Y.




Shrnutí

Tato kniha mě především přesvědčila v myšlenkách, které už jsem měl. Například to, že běžná pracoviště jsou málo flexibilní často jen kvůli egocentrismu jednotlivců a ve výsledku má takové pracoviště mnohem menší šanci dostatečně uspokojit potřeby trhu. Což může vést k menším obratům, což má za následek klesání mzdy a výsledkem může být úplný kolaps organizace zapříčiněný nespokojeností internistů i externistů. Přičemž takto dalekosáhlé důsledky si uvědomuje málo organizací, přitom by nejspíš stačilo stát se učící se organizací, která má mnohem větší potenciál uspokojit především internisty a následně i externisty.

Myslím si, že takovéto organizace jsou takto málo časté především, protože je žádný stát nedokáže dostatečně motivovat ke zefektivňování a spíš naopak jim umožňuje existenci i při nižší efektivitě. Protože stát jim různými procesy redukuje konkurenci, což i poměrně neefektivním organizacím zvyšuje konkurenceschopnost natolik, že nemají potřebu něco měnit.

Každopádně asi to nejdůležitější co se budu z knihy zkoušet aplikovat, je postup jak vytvořit učící se organizaci. A až praxe ukáže, jestli kniha opravdu dokáže napomoci k této vizi. Také si myslím, že bude lepší knihu číst více postupně a rovnou zkoušet aplikovat v průběhu, místo čtení najednou. Takže se k této knize určitě ještě vrátím.

Z praktických okének jsem došel k závěru, že můj mimoškolní tým je na velmi dobré cestě stát se učící se organizací dle mé definice a je v tom zatím o kousek dál než tým TAP. Nejsem si tedy úplně jistý do čeho momentálně investovat víc své energie. Každopádně jsem si teď jistý, že mám co přinést do obou týmů.

Kniha: Učící se organizace, Autor: Ivana Tichá



Hodnocení (97 %%):

Nový komentář:







Komentáře (1):



Václav Švec - 20.01.2020 - 13:44


Velmi dobrá esej s výpisem pojmů, které ses naučil. Líbí se mi, že víš, co chceš převést do praxe. Těším se na tvůj jakýkoliv ATP model s využitím knihy Učící se organizace. ;)

Další eseje:

Kategorie: Učení

Body: 2

19.11.2024

Kategorie: Duchovní růst

Body: 0

17.11.2024

Kategorie: Duchovní růst

Body: 2

17.11.2024