Úvod
Učící se organizace není nijak závazně definována, jako například fyzikální vzorce.
Více odborníků se neshoduje úplně na zcela přesné charakteristice.
Proto je nejlepší si nastudovat více pohledů a z nich si vytáhnout vlastní charakteristiku pro svoji firmu či tým. Protože každý člověk na světě je originál, tak i každý tým či firma je originálem.
Základem pro učící se organizace je nějaké seskupení lidí se stejným záměrem, cíli a vizí.
Lidé i organizace se učí proto, aby v životě uspěli co nejlépe.
Kniha je spíše učebnicí, četla se mi dlouho a musel jsem se přemáhat, abych ji dočetl.
Co mi kniha dala?
Naučil jsem se, že vybrat si knihu, která se skoro sama čte je velmi obtížné.
Kniha mě nejvíce naučila to, kdy se tým učí jakožto učící se organizace.
Tomu jsem porozuměl dobře, popisuji to v další kapitole.
Díky této knize jsem si ucelil názor, že skoro veškeré učení vede k tomu, abychom žili komfortnější, hodnotnější a šťastnější život.
Učit se samostatně i v týmu lze naučit a zlepšovat. Realizovat koncept ne. To je nejtěžším krokem. Úspěšnost realizace závisí na schopnostech lídra a na ochotě jeho spolupracovníků. Zde je tedy nejdůležitějším prvkem poskládat správný tým a vést ho správně.
Získávání znalostí vede k tomu, abychom věděli „proč“, proč to děláme. Získávání dovedností vede k tomu, abychom věděli „jak“, jak to uděláme.
Teorie je opravdu něco jiného než praxe. Nastavit tým tak, aby dokonale fungoval a učil se není opravdu jednoduchý úkol…
Učící se organizace je založena na předpokladu, že každý člen organizace je stejně důležitý pro její přežití.
Kdy se učím(e)?
Jak sami můžeme poznat, že se učíme? Jednoduše se stačí ohlédnout do své minulosti a říct si, kdy jsme se opravdu něco naučili. V jaký moment nebo úsek našeho života jsme se dozvěděli, osvojili si, jednoduše zapamatovali si něco zajímavého a užitečného.
Uvedu zde teď nějaké situace, při kterých jsem se já něco naučil a které považuji za stěžejní při učení se.
Výstup z komfortní zóny, překonávání strachu. Tímto jsem si dokázal najít práci/brigádu, kterou dělám již přes rok a půl. Jak praví přísloví: „Kdo se bojí, nesmí do lesa“.
Nesmíme se bát chybovat, to je přeci lidské. Zdravé chyby nám dodávají nejvíce zkušeností, které si také nejlépe zapamatujeme a následně se z nich poučíme. Zdravé chybování, tím je myšleno ne fatální chybování, je zdrojem k úspěchu.
Vymyslet něco kreativního, něco inovativního. Snažím se stále cokoliv zdokonalovat, ať už se jedná o maličkosti, stále se snažím nalézt cestu, jak cokoliv povýšit na lepší úroveň.
Podporujme co největší výměnu znalostí a dovedností. Kdykoliv je možnost si vyměňovat názory, informace, začít debatovat, udělejte to.
Zkoušení zcela nových věcí, které jsme nikdy předtím nezkusili a nedělali. Kdybych se bál zkoušet nové věci, pravděpodobně bych dnes neměl řidičský průkaz. Nesmíme se bát jakékoliv změny, člověk se musí přizpůsobovat potřebám.
Stálé nastavování cílů a snaha je překonávat. Pokud bych neměl své osobní životní cíle, pravděpodobně by se ze mě stal otřesně stereotypní jedinec. Tím se dostáváme k tomu, že člověk by se neměl, opět ve zdravé víře, bát riskovat.
Pro správné učení je důležitá motivace, je to něco jako vnitřní energie, která nám dodává sílu, abychom se drželi své cesty.
V neposlední řadě musí být pro správné učení přítomno dobré prostředí. Prostředí, v kterém se cítíme příjemně a bezpečně. Takovéto prostředí není vždy snadné nastavit a vytvořit.
Učení podporuje i společná vize, ta nás táhne dopředu, je to něco nového. Musíme se tomu přizpůsobit a na cestě za vizí budeme muset překonávat neznámé věci, čímž se učíme. Pokud nás vize pohltí a máme z jejího naplňování každodenní radost, je to ten správný stav, v kterém se budeme učit. V tu chvíli jsme v učícím se „flow“.
Nikdy se nebudeme správně učit, pokud budeme všechny tyto body dělat špatně či dokonce úplně naopak.
Učení začíná u každého z nás
Všichni členové učící se organizace by měli kmitat na stejné frekvenci. Tak se dá přiblížit pochopení a přijetí týmové či firemní vize.
Aby mohlo dojít k učení organizace jako celku, je nutné začít u individuálního učení. To je základem pro učící se organizaci. Každé učení začíná u informace.
Cyklus učení jedince je založen na 4 hlavních bodech, které se stále cyklicky opakují. Vše začíná zkušeností, následuje reflexe, od té se přesouváme k zobecnění a dostáváme se do poslední fáze ověřování. Znalost získaná v tomto cyklu se nikam neztrácí, naopak se ukládá do paměti. V dalších cyklech je tato znalost využívána jako předpoklad o tom, jak funguje svět. Každý jednotlivec v organizaci má tento cyklus.
5 disciplín učící se organizace:
1. Osobní dokonalost: Celoživotní úsilí o rozvoj vlastní osobnosti, cílů a snah. Život v neustávajícím učení se stát tím, čím můžeme být. Soustředění energie a trénování trpělivosti v nazírání objektivní reality.
2. Sdílení mentálních modelů: Ovlivňují způsob, jakým se lidé vyrovnávají se skutečností a jakým vykonávají svou práci. Učící se organizace je založena na kolektivním myšlení, na dialogu a debatě, které umožní sdílení rozdílného vnímání světa.
3. Sdílená vize: Vytvoření společného obrazu budoucnosti. Lidé se pak učí, protože sami chtějí. Stále je něco táhne kupředu.
4. Týmové učení: Součástí týmové učení je dialog, cílem je kreativně rozvíjet myšlenky a nápady. Je potřeba se silně integrovat.
5. Systémový přístup: Integruje všechny ostatní služby, vyjadřuje požadavek vnímat učící se organizaci jako živý systém, s jeho vnitřními vazbami a způsobem chování. Je potřeba vnímat věci jako celek.
Testy:
Kniha obsahuje ne zanedbatelný počet testů, které jsou vhodnou pomůckou pro nalezení bariér, které brání týmům ve společném učení.
