Učící se organizace – Ivana Tichá
Učící se organizace je příručka pro manažery společností, která zobrazuje nové metody vzdělávání členů organizací a poukazuje na efektivnější způsoby řízení podniku. Hlavní myšlenkou knihy je tedy dosáhnutí ideálního stavu v organizaci, tj. učící se organizace. K tomu, aby organizace tohoto stavu dosáhla, je potřeba správného vedení podniku.
V první části autorka vysvětluje, komu a proč je kniha určena.
Druhá část knihy, která se jmenuje Učící se organizace – od teorie k praxi popisuje především teoretická východiska organizačního učení a poukazuje na možné problémy, které mohou nastat při organizačním učení a na jejich následné řešení. Důraz je zde kladen na individuální učení, které je nutnou součástí k fungování učící se organizace a na prostředí, které je nezbytné vytvořit ke správnému fungování učící se organizace. Umění přenést individuálně získané znalosti a dovednosti na společnost je prvním základem pro začátek rozvoje v dané organizaci. Odborníci se shodují, že získávání znalostí vede k tomu vědět proč (know-why) a získávání dovedností k tomu vědět jak (know-how). Podle Daniela Kima probíhá cyklus učení v neustále se opakujícím stavu:
Zkušenost Reflexe
Ověřování Zobecnění
Třetí část knihy se věnuje charakteristice učící se organizace a jejímu profilu. Autorka zde popisuje efektivní strategie podniku, správné řízení podniku a motivaci zaměstnanců, která je nezbytná pro dosažení žádaného výsledku.
Čtvrtá část je věnovaná způsobům, jak se může organizace učit. Kniha vymezuje 4 typy učení:
1. Získávání znalostí
2. Získávání dovedností
3. Osobní rozvoj
4. Společné bádání
První dva způsoby učení lze považovat za základní, které většina z nás dobře zná a praktikuje, ale za to nutné k využití dalších dvou typů učení. Třetí a čtvrtá metoda jsou klíčové pro správné fungování učící se organizace. Manažer by měl zohledňovat všechny vlohy svých zaměstnanců, aby mohlo dojít ke společnému bádání.
V páté části knihy se píše o 10 krocích na cestě k učící se organizaci. Správný manažer by měl na pracovišti uchovávat pozitivní náladu, podporovat své zaměstnance a zabránit vytváření hierarchie. Důležité je také nevyvádět razantní důsledky z chyb zaměstnanců, jelikož chyby nám slouží k tomu, abychom se z nich co nejvíce poučili. V knize se také píše o podpoře riskantních situací, které vyvádí organizaci ze stereotypů.
Šestá část jedná o nejčastějších chybách, které vedou k nezpůsobilosti organizace učit se. Jedná se především o nízkou důvěru manažera k jeho zaměstnancům, úzký pohled na vlastní pozici namísto vnímání smyslu celku a sklon k hledání nepřátel v případě, že se věci nedaří.
V závěru příručky je vysvětlen smysl a záměr učící se organizace.
Vlastní názor na knihu:
Příručka Učící se organizace je dle mého názoru velice praktickou pomůckou nejen pro manažery, ale také pro běžné zaměstnance, kteří chtějí, aby jejich práce dávala smysl. Velice mě zaujaly konkrétní ukázky, na kterých autorka popisuje techniky a nebo chyby které jsou v příručce uvedeny.
