Proč právě tato kniha?

Tato kniha mi byla doporučena na základě mého LC, kde jsem chtěl zkvalitnit projev svých myšlenek.

Můj názor na knihu?

Myslím si, že mi kniha předala znalosti, které jsem od ní očekával a teď je na mě jak je využiji. Moc se mi líbí její zpracování, protože veškeré praktiky, které předá ihned předvede v praxi. Její struktura je taková, že každá kapitola začíná problémem, který v průběhu kapitoly vyřešíte s nově nabytými znalostmi. Zároveň styl jakým jednotlivé techniky předává je jako sněhová koule. To znamená, že při příkladech využívá nejen nové znalosti z dané kapitoly, ale kombinuje je i s těmi předcházejících kapitol.

Zásadní myšlenky:

Bláznova volba:

Jde ve své podstatě o dvě špatné volby, kterých se v dialogu dopouštíme:

1. Promluvíme nahlas a staneme se tak úhlavním nepřítelem nejmocnější osoby. (agrese)
2. Tiše trpět a zvolit tak špatné řešení s ničivými následky. (mlčení)

Zásobárna sdílených názorů:

Představuje IQ celé skupiny. Čím je plnější, tím chytřejší jsou pak konečná rozhodnutí. Když se do zásobárny názorů nepřispívá, jedinci sami o sobě chytří mohou společně konat hloupé věci. Proto je tak důležité do ní přispívat.

Samuel Butler:,,Kdo proti své vůli souhlasí, nadále na svém trvá si."

Bohatí bohatnou: více talentovaní a uvědomělý se snaží být víc a víc talentovaní.

Co tady doopravdy chci?

Otázka ve chvíli, když se cítím být ,,pod útokem". Díky této otázce si ujasním čeho chci dosáhnout. V návaznosti na to jsou tu další 3 otázky, které nám pomáhají zaměstnat mozek abychom dosáhli právě těch výsledků, které chceme a zároveň se vyhnuli bláznově volbě

1. Co chci získat pro sebe, pro druhé a pro náš vztah?
2. Co doopravdy nechci?
3. Zkombinovat (přidat a) zaměstnat mozek ještě víc a jak bych se choval kdybych si to opravdu přál?

3 zabijáci rozhovoru: 

1. Okamžik kdy konverzace začne být klíčová.
2. Náznaky kdy se lidé necítí bezpečně (mlčení a agresivita).
3. Moje chování pod tlakem.

ZAJISTIT BEZPEČÍ:

Společný úmysl:

Jde o nalezení vzájemného cíle. Důležité je podívat se na věci i z pohledu druhé osoby.

Vzájemný respekt:

Respekt je jeden z prvků bezpečného prostředí. Jeho narušení či ohrožení vede ke změně emocí, přes strach ke hněvu. Způsob jak mohu zjisti jestli je tento aspekt zachován je použitím otázky: Věří ostatní, že k nim chovám respekt?

Když je respekt narušen jedna z technik jak to urovnat je, že musíme najít vše co máme společného a tyto aspekty zdůraznit. Další technikou je omluva, ale jen v případě jeli na místě. Často při tom musíme obětovat své ego. Dále máme možnost použít kontrast: metody, při které řekneme co jsme měli a neměli na mysli.

Vytvoření společného úmyslu:

Pokud je bezpečný prostor pro vytvoření společného úmyslu je načase dát slib, že ho najdeme. Tím, že to slíbíme, tak na všech stranách vzniká závazek. Pro vytvoření společného úmyslu je zapotřebí otázky co doopravdy chceme? Na to se musí zeptat všechny strany a navíc musí brát v potaz dlouhodobé cíle. Poté nastává čas, kdy se můžeme vrátit do dialogu a obě strany mohou nosit nové nápady jak situaci ještě zlepšit, aby to bylo výhodné pro všechny (Win-win situace) 

UVLÁDNĚTE SVÉ PŘÍBĚHY:

Příběhy a reakce ovlivňují emoce proto je důležité mít svoje emoce pod kontrolou a občas se zatavit a zamyslet se nad sebou. K tomu nám pomůže metoda:

cesta k akci - ta se skládá z částí:

1. Vidět a slyšet
2. vyprávět příběh
3. cítit
4. jednat

K tomu aby byla metoda účinná je potřeba si tyto všechny body projít v opačném pořadí.

1. Jednat = Jaké je moje jednání? neuchyluji se k agresi nebo k mlčení?
2. Cítit = Proč takto jednám? Jak se doopravdy cítím? - je důležité vyslovit opravdu všechny pocity a využít bohatou slovní zásobu, abychom skutečně analyzovali náš problém.
3. Vyprávět příběh = analýza - co se vlastně stalo? - zkoušet zpochybnit svá rozhodnutí: je to ten správný pocit pro tuto situaci?
4. Vidět/slyšet = Jaká jsou fakta? Nejednám na základě svých úsudků? Je třeba se zaměřit na chování. Pokud příběh obsahuje "ostrá" slova, tak není kompletní a spíš vychází z úsudků, než z faktů.

Díky kontinuálnímu zpochybňování svého jednání tak změnit své chování. Pokud vše zkoumám objektivně.

"Chytré" příběhy:

Sebeklam proč daný pocit byl v danou situaci správný. Nejsou úplné a nenesou klíčové informace o nás. 3 druhy:

1. Příběh oběti: není to má vina
2. Příběh o záporácích: všechno je to tvá vina
3. Příběh bezmoci: nemůžu udělat nic jiného

"Užitečné" příběhy

Úplný opak. Dovypraví příběh na základě dodání klíčových informací. Abychom z chytrého příběhu udělali užitečný je potřeba si uvědomit jaký typ chytrého příběhu a na základě toho jednat tak, že přeměníme:

Oběť v aktivního účastníka = předstírám, že si neuvědomuji svoji roli?

Záporáka v lidskou bytost = proč by rozumný, racionálně uvažující a slušný člověk dělal co dělá tato osoba?

Bezmocné ve schopné = co skutečně chci? ( Pro sebe, pro ostatní pro náš vztah?)

+ Zničíme možnost k uchýlení se k bláznově volbě = co bych právě teď udělal kdybych toho chtěl docílit?

OZNAMTE SVÉ STANOVISKO:

Zachovejte bezpečnost

k tomu využijte důvěru, pokoru a dovednosti OZNAM. Zároveň je potřeba zprvu si zpochybnit nejhorší variantu příběhu, která nám přijde na mysl.

OZNAM dovednosti:

1. OPŘETE se o sdílená fakta = při rozhovoru začínejte s fakty, protože jsou nejméně kontroverzní a jsou přesvědčivá. Navíc nejdou vyvrátit, protože to jsou fakta.
2. ZPRAVTE druhé o svém příběhu = vytvořte důvěru, nevršte závěry, dejte pozor na bezpečnost (když tak odstupte, zajistěte bezpečí, například pomocí kontrastu a vraťte se zpět)
3. NEPOKRAČUJTE bez znalosti názorů ostatních
4. ANIŽ je něco jisté = zde je načase přinést závěr, ale ve zmírněné podobě. To dopomáhá k tomu, že se druhá strana otevře a dojte tak k lepší konverzaci a lepšímu přijímání názorů. Je ale potřeba rozlišit mezi silným, nejistým a slabým závěrem (pokud zvolíme špatně má to za následek propadnutí bláznově volbě)
5. MLUVTE o zkouškách = vidí to někdo jinak? Co jsem přehlédl? Je třeba znát další i odlišná fakta. Je důležité říct to tak, že je to myšleno vážně, ne jako skrytá hrozba. Hrát si i s opačnou myšlenkou, aby lidi přiměla k vyjádření a dělat to dokud nebudou úmysly zřejmé.

PROZKOUMEJTE STANOVISKA OSTATNÍCH:

postup:

Cesta k akci ve druhém člověku

Začněte od srdce - připravte se naslouchat

Buďte upřímní, zvědavý, trpělivý

Povzbuzujte ostatní k tomu aby znovu prozkoumali svou cestu k akci

PZPP:

PTEJ se, abys uvedl věci do pohybu = Prosím, řekni mi jestli to vidíš odlišně

ZRCADLI aby sis potvrdil pocity = vyvrátit to co říká tím jakým tónem to říká.

PARAFRÁZUJ, abys poznal cizí příběh = říct to co vidím a slyším, ale vlastními slovy. Příliš na druhého netlačit. Zůstat klidný a zajistit bezpečí.

POVZBUZUJ, když rozhovor nikam nevede = říct na plno co si opravdu myslím, že vidím (fakta).

MYSLETE NA ZÁKLADY:

Shodujte se:

Protože spoustu intenzivních hádek je jen přetahování se o 5 až 10% odlišných faktů. Zjistěte na čem se shodujete.

Budujte:

Zdůraznit na čem se shodujete a pak přidejte chybějící prvky. (Přesně tak, navíc jsem si všiml, že ...)

Srovnávejte:

Říct, že se odlišujeme a váhavě říct o své cestě k akci dovednostmi OZNAM.

DŮLEŽITÉ:

Dialog není rozhodovací proces!

Jakým způsobem budeme rozhodovat? máme všechny informace?

Rozhodne se vůbec někdy? Zásobárna se plní a některé názory se vytrácí až mizí.

Kdo má právo rozhodnou? Autorita, když není známa = prostor pro dialog

ROZHODOVACÍ METODY:

postupně vyšší zapojení a nižší efektivita:

1. příkaz
2. Konzultace
3. Hlasování
4. Shoda - u velmi významných a složitých záležitosť. U problému, kde je potřeba jednohlasně se shodnout.

JAK VYBÍRAT: (4 otázky)

Koho to zajímá?

- kdo má být zahrnut do rozhodování

Kdo má znalost?

- aby bylo nejlepší možné rozhodnutí

Kdo musí souhlasit?

- kdo je třeba z důvodu autority nebo vlivu zahrnut.

Kolik lidí se vyplatí zahrnout?

- ideál co nejméně. Ale přemýšlet jestli jich je dost.

REALIZUJTE ROZHODNUTÍ = PŘIDĚLTE ÚKOLY

Kdo?

Chce to konkrétní jméno, protože co patří všem není ničí. (My = já ne) 

Dělá co?

Konkrétní úkol co nejvíce specifikovaný. Čím konkrétnější tím lepší. Lépe se naplní naše očekávání. Osvětlení předmětu plnění.

Dokdy?

Stanovit přesný deadline.

Jak budete nad úkolem dohlížet?

Naplánovat kontrolu (časově ohraničená, specifikovaná)

Vše si zapsat:

Nespoléhat se na paměť a před další schůzí si vše zopakovat. Pokud někdo nesplnil přejít do dialogu a probrat možnosti s využitím dovednostmy OZNAM.

závěr:

Tato kniha mi přinesla nový náhled na rozhovory a jak v nich jednat. Objasnil jsem si  ní jak je důležité mít v dialogu bezpečné prostředí, protože se lidé pak uchylují buď k agresi nebo k mlčení. Věřím, že poznatky z této knihy mi pomohou zlepšit kvalitu našich dialogů.